Dnešní post bude jako z jiného světa – ze světa, kde neustále neprobleskují motivační citáty, reklamy na kreativní diáře a zaručené recepty „how to unleash your creativity“. Tenhle post bude o tom, že ne každý výmysl něco vydělá a je vždy žádoucí. Někdy naopak generuje jen „costs“ – žere čas, peníze – a nepřináší žádné „benefits“, kromě hřejivého pocitu na designérově hrudi, jakou kudrlinku se mu zase podařilo vymyslet. Pro zlost všem.
MPV není pro srandu králíkům
Ne nadarmo se spouští MPV nebo se pracuje agile stylem (o úskalích agile přístupu zase někdy příště). Kdyby se už v první fázi měla spustit aplikace nebo web se všemi možnými libůstkami, klient zkrachuje nebo ho předhoní konkurence dřív, než s něčím vyleze na světlo boží. Proto, pokud se s projektem vyloženě nemazlíte pro radost z tvorby, soustřeďte se v první fází hlavně na to, aby to umělo ten nejdůležitější JTBD (Job-To-Be-Done). Až projekt pojede naostro a začnete se „nudit“, je čas na tunění a krasodušství.
Spousta designérů, marketérů a velkoměstských estétů nemůže pochopit, že hnusné weby funguji a prodávají, a to někdy lépe než ty krásné. Doporučuji si přečíst rozhovor s majitelem webu Bazoš, který se sympatickým klidem drží svůj byznys kolem jádra toho, co lidé chtějí na internetovém bazaru řešit, a nepotřebuje pálit peníze od investorů jen, aby se něco za každou cenu dělo.
Každou fičuru někdo musí obhospodařovat
Řeším to dnes a denně. Potřebuju nahrát nový článek na blog klienta. Ale nestačí mi k tomu text článku a jedna pěkná fotka. Potřebuju ještě širokoúhlou fotku do headeru článku, náhledovou fotku do výpisu článků, pak 3 druhy boxů s originálním textem, které upozorňují na související služby a produkty, článek pak napojit ještě z druhé strany na ony produkty, aby pro ně sloužily jako recenze, zaškrtnout box, aby se článek ukázal na hlavní straně, napojit autora článku, podojit hada a 3krát oběhnout barák.
Poslední 2 body byly samozřejmě nadsázkou, ale dokážete si představit, že tohle se prostě nedá udržovat. A to si pište, že to budete udržovat vy – klient ani designér řešení to nebude. Ke každému kusu obsahu tak budete potřebovat manuál jak na komodu z IKEA. Prostě, co vypadá cool, vám také může přidělávat neúměrně práce, a je proto potřeba najít rovnováhu mezi tím, co vám pomáhá (a přináší peníze nebo jinou konverzi) a co vás naopak paralyzuje. Není přece udržitelné, aby na jednom blogpostu musel spolupracovat autor článku, grafik, SEO odborník a ještě programátor. Nejhorší variantou, kterou to také často končí, je, když jste si stavbu těhle vychytávek zaplatili u developera, ale nakonec je radši nikdo nepoužívá, když si představí koordinační operaci jak při přesunu na frontu. A když odejde z týmu člověk, co tyhle věci tak nějak uměl udělat? Nahraditelnost je vcelku náročná a boxíky s personalizovanými tipy zejí smutně prázdnotou.
Čím více vychytávek si vymyslíte, tím více toho budete muset hlídat. Každou novou fičuru musíte zevrubně otestovat, aby se nestalo, že na jedné stránce něco nastavíte a na druhé se rozhází layout. Různé aktuality, up-selly, cross-selly a pop-upy také zastarávají a musíte počítat s revizí jednou za čas.
Nejvíce svodů číhá v personalizaci
Když se hrabu v adminech webů různých svých klientů, tak nějak přestávám věřit na tu technologickou revoluci. Většina operací (různé doporučující boxy a snahy o personalizaci), co na frontendu vypadá jako příklad pokročilé umělé inteligence, se ve skutečnosti na backendu rovná vkládání železných liter do Gutenbergova knihtiskařského stroje. Vsaďte proto na 100% automatizaci, nebo kriticky zhodnoťte množství prvků, které jste schopni obhospodařovat manuálně. Na polovičatá řešení se vykašlete a nenechte se namlsat kreativitou designérů, které jejich nápad nic nestojí, ale vy ho zaplatíte 3x – designérovi, developerovi a ještě content managerovi.
