Jak natáčet e-learning copywritingu? Tipy od Aničky a Zuzky

23/11/2022

Takhle nám to spolu slušelo v roce 2015 při zakládání obsahové agentury Content Wizards

Už je to rok, co jsem natáčela svůj první e-learningový kurz o copywritingu. Nabídl mi to Dobrý web, legenda mezi vzdělávacími firmami, která se specializuje na online marketing. Jak to šlo, co mě překvapilo, co bych příště udělala lépe? A jaké zkušenosti má s natáčením online kurzu copywritingu Zuzka Veselá alias Veselá copywriterka?

Na 2hodinový kurz počítejte s 30 hodinami času

První radu vám dám vůbec k otázce, jestli do natáčení e-learningu nebo videokurzu jít. Na začátku bývá ujišťování, jak to bude rychlé a easy, ale počítejte, že přípravou a natáčením kratšího online kurzu kol. 2 hodin strávíte zhruba 30 hodin času. Samozřejmě, pokud byste jenom mluvili a ukazovali slidy prezentace, můžete to značně stáhnout, ale když chcete do kurzu přidat i náhledy z různých aplikací nebo ukazovat postupy práce v různých souborech a programech, produkce bude o to náročnější. Dejte si pozor na následující komplikace:

Kreativci na Macu a lektoři na Windowsech

Dejte pozor na kompatibilitu pokladů a souborů, které si posíláte mezi členy produkčního týmu. Především různé verze MS Office pro Mac dělají problémy – nejčastěji se špatně převede text, protože kolegův počítač nepodporuje vámi vybrané písmo. Všechny finální exporty proto zkontrolujte, zda se vše správně převedlo.

Čím hezčí to chcete mít, tím víc si zkomplikujete život

Nechcete jen kecat a kecat a občas ukázat nějaký slide? Komplikovanější záležitosti, jako jsou náhledy nebo záznamy práce v aplikacích, budete muset nahrát bokem, a to včetně zvuku, který by měl být stejně kvalitní jako v záběrech ze studia. V mém kurzu jsme je po mnoha domácích nahrávacích pokusech stejně museli nahrát ještě jednou přímo ve studiu.

TIP: Nezapomeňte také na pracovní listy, různé bonusové materiály ke stažení, domácí úkoly a aktivity pro diváky.

Scénář, který „padne do huby“

I když budete mít čtecí zařízení, osekejte komplikované věty, které krásně vypadají na papíře tak, aby vám stejně krásně „padly do huby“. Čtěte si scénář nahlas a kdekoliv se zaseknete, upravte ho.

Sám sobě stylistou

Poslední rada už je spíš taková pro srandu, ale až se na sebe na kameře podíváte, dáte mi zapravdu, že je důležitá. Abyste na záznamu nevypadali jako omaštěná vánočka (jako já 😊 nešetřete pudrem a make-upem. Je to show, tak se musíte trochu vylepšit. Bohužel v rozpočtu vzdělávacích firem se se stylistou nepočítá, takže si v koupelně pořádně rozsviťte a zvolte trochu těžší styling než v běžném životě. Ohledně oblečení doporučuji umělé materiály, které vypadají na kameře lépe než bavlna.

Na výsledek se můžete podívat v e-shopu Dobrého webu. 6 lekcí máte k náhledu zdarma

A jaké zkušenosti má z natáčení online kurzu Zuzka Veselá?

Aktuálně připravuji kurz o copywritingu pro nový projekt FreeMe. Jde o platformu, kde profesionálové, kteří už ve svých oborech nějakou dobu působí, pomáhají lidem rozjet vlastní podnikání. Cílí na studenty, lidi aktuálně nespokojené ve své práci nebo třeba maminky na mateřské, které se už na svou původní pozici nechtějí vracet.

Co všechno sis musela připravit před natáčením?

Na začátku stála informace od zakladatele projektu, že chce, aby základní kurz měl 6 až 8 výukových hodin. Vůbec jsem ale nevěděla, co to pro mě znamená, co se týče přípravy podkladů. Postupně jsem si vyzkoušela, že na kameru řeknu jednu stránku za 2,5 až 3 minuty v závislosti na tom, jak moc je text strukturovaný.

Z toho jsem vypočítala, že potřebuju zhruba 120stránkový scénář kurzu. Teď ho dokončuju. Bude to takový základní průvodce světem copy: od PR článků přes mailing po základy offline copywritingu. Nechybí ani kapitola o vyhodnocování a plánování.

Po obecném výukovém kurzu copy bude následovat ještě byznysová část. Tam chceme ukázat, jak a kde shánět zakázky, jak se s klienty domlouvat, jak by měla vypadat smlouva s nimi a podobně.

Jaká byla úskalí přípravy?

Čas. Čas. A zase čas. Celé to děláme ve svém volném čase, kdy skončíme na klientské práci. Takže je to hodně psychicky a občas i fyzicky náročné. Další úskalí je samotná prezentace na kameru. Tu trénujeme každý týden a postupně se zlepšujeme. Ale Lucie Borhyová ze mě do příštího jara určitě nebude. Vypadat přirozeně na kameře je podle mě celoživotní práce.

Jak ses připravovala na samotné natáčení před kamerou?

Snažila jsem se předpovídat problémy od špatné akustiky až po neposedné vlasy. Přijít může i únava. Tolik hodin v kuse jsem nikdy nahlas nečetla. Natož ze čtecího zařízení a před kamerou. Při zkouškách zatím nejvíc pracujeme s přirozeností před kamerou, prací s rukama, sedem, intonací hlasu….Je toho spousta. Nezdá se to. Uvažujeme i o konzultacích přímo s někým zkušenějším, třeba herci nebo moderátory. Na zakladateli projektu Jirkovi, který je před kamerou jako doma, ale vidíme, že to všechno chce hlavně čas a hodiny tréninku.

Zuzka nedávno redesignovala svůj profesní web vesela-copywriterka.cz

Jaké tipy bys dala lidem, co uvažují o přípravě vlastního video kurzu?

Určitě si pečlivě připravit scénář, nejen, co do samotného obsahu, ale i třeba, kde bude prostřih na ukázku, kde bude následovat úkol pro posluchače apod. Celkově bych radila dát přípravě dostatečný čas. U nás u většího kurzu to vidím na minimálně 0,5 roku až rok.

Pro samotné natáčení to chce prostory, kde se cítíte dobře a svou energií dobře vystihují téma kurzu. Můžete si najmout třeba i profesionální make-up a hair stylistku. Všechno je to o pocitu a na celkovém výsledku to bude hodně znát.

Pak to chce někoho šikovného, kdo vše natočí a sestříhá. V neposlední řadě pak dobré úložiště, které umožní účastníkům třeba rovnou zadávat úkoly, komentovat jednotlivá videa apod.

S úložištěm souvisí i moje odpověď na otázku „na co si dát pozor“. Za mě určitě na právní nebo jiné ošetření volného sdílení videí. Určitě nechcete rok připravovat kurz, který si koupí pár lidí a budou ho volně šířit mezi sebou.

Kdy a kde se můžeme těšit na výsledek?

Dobrá otázka. Zatím přesně nevím. Natáčet svou část kurzu bych chtěla v zimě, nejpozději brzy z jara. Taky záleží na vývoji samotné platformy, kam budeme videa ukládat. Všechno postupně zveřejníme na stránce FreeMe. Zatím všechny zvu na offline akce FreeMe v Node5 na Smíchově. 24. listopadu proběhne panelová diskuze o designu, 19. ledna pak o copy, kde se potkám i s tebou jako hostem na pódiu 😊

A co vy? Máte za sebou také přípravu nebo nahrávání videokurzu? Co vás překvapilo? Napište mi na Facebooku.

Máte claim? A mohla bych ho vidět?

11/10/2022

Podaří se vám takový zásek jako s legendárním claimem Just do it!?

K dnešnímu postu mě inspirovalo „úmrtí“ (to zní divně, co, že mě inspirovala něčí smrt 😊) autora legendárního claimu firmy Nike „Just do it!“ Dana Wiedena. Jde o jeden z nejikoničtějších claimů moderní doby, a proto vám chci přiblížit, jak já přemýšlím o sloganech a claimech, když je u mě klienti poptávají. Tak let’s do it!

Rozdíl mezi sloganem a claimem?

Abych řekla pravdu, používám oba výrazy indiferentně, ale podle chytrých hlav představuje claim nebo tagline značky hned po názvu 2. nejdůležitější marketingový nástroj, který pomáhá dotvářet celkovou image produktu nebo značky. Využijete ho napříč všemi marketingovými kanály. Slogan se oproti tomu váže pouze ke konkrétní kampani, a mívá tak krátkodobější využití. Pokud se budu držet těchto definicí, dnes se budeme bavit o claimu a praktických zkušenostech na mých minulých i aktuálních klientech.

Funkční vs. emoční claim

V literatuře, včetně naší copyknihy, najdete spoustu různých rozdělení claimů na firemní, produktové… ale z praxe bych se držela 2 pólů, ke kterým se můžete přiblížit v pojetí svého claimu buď absolutně, nebo relativně. Tedy claim může být ryze funkční a popisovat, co děláte, např. „Koupelny Horák: Expert na vany, obklady a armatury“, nebo může být ryze emoční „Koupelny Horák: Vaše soukromá oáza“. Můžete se pohybovat i někde mezi: „Koupelny Horák: Vany a obklady pro chytré rodiny“.

Příklad funkčního claimu pro e-shop LékárnaHARTMANN pod logem e-shopu v hlavičce: Zdraví přímo od výrobce

Můžete ale jít ještě dál, jako jsme šli spolu s klientem Frenkeem, online portálem pro sjednání všech možných pojištění a finančních služeb bez otravných call-center a poradců. Prošli jsme si samozřejmě všemi fázemi zrodu claimu od původního funkčního „Frenkee: Tvůj online finanční expert“ přes „něco mezi“ (Frenkee: Finance online bez otravných poradců) až po claim, který má především upoutat pozornost. A takhle to dopadlo.

Příklad claimu upoutávajícho pozornost a využívající power words pro Frenkee.cz

Nový claim nás inspiroval a nakopl dokonce tolik, že jsme podle něj redesignovali i celý web. Už se nám prostě k „Fér & Sexy“ starý design nehodil.

Čím kratší slogan, tím lepší?

Rozhodně – už jen z naprosto přízemního důvodu, že každé písmeno vás bude stát peníze navíc za inkoust do tiskáren, nebo za větší cedule, kam se má ten claim „vlézt“ 😊 Ale teď vážně – nejde ani tak o délku jako o srozumitelnost a jednoduchost. A tím se dostávám k tomu, na co si dát při vymýšlení claimu pozor.

  • Nepřemyslete to. Vyberte 3 varianty a nechte je anonymně otestovat.
  • Neprodlužujte claim vedlejšími větami. Každé „který něco něco…“ ubírá claimu na dynamice. Ale jak říkám na svých školeních copywritingu, pravidla občas musíte porušit 😊
  • Nebojte se rýmů (bohužel fungují 😊) a zaposlouchejte se do melodie claimu. Ta by měla být příjemná.
  • Pro claimy platí podobná doporučení, jako pro názvy služeb a produktů. Zkuste do nich dostat výrazná slova a zajímavá písmena, která je potěšení vyslovit – typicky písmeno X.

Musíme mít claim?

Nemusíte. Ale určitě se hodí si minimálně dát na papír zaměření nebo job-to-be-done vašeho produktu v jedné větě. Jak byste v jedné větě vysvětlili podstatu propagované služby své mamince? Lidé totiž nemají čas pročítat vaše promyšlená vysvětlení, proč to či ono musí mít a jak to vlastně pan ředitel myslel. Když neumíte zhustit podstatu svého produktu do pár slov, proč by ji měl pochopit zákazník? A tím se kruhem zase dostáváme ke claimu, který tuto funkci více méně plní. Slouží jako call-to-action na závěr vašich spotů, reklam i obsahu a pokud ho uchopíte správně, pomůže vám k větší rozpoznatelnosti a zapamatovatelnosti.

A jak jdete na vymýšlení claimu vy? Který claim vás v poslední době opravdu zaujal? Napište mi na Facebooku.

Jak dlouho vydrží copywriter na jednom projektu?

30/09/2022

Jaká je životnost externího copywritera nebo obsahové agentury na jednom projektu?

Ať už jste zaměstnanec, majitel agentury nebo copywriter-volnonožec, většinou to začíná stejně. Na novém projektu je spousty práce, mnoho chyb k opravení, mnoho procesů k nastavení a také velké počáteční nadšení a chuť do práce. Co když už ale pro jednoho klienta/firmu děláte třeba 5 let a pomaličku začínáte mít pocit, že se jen opakujete?

Životní cyklus obsahového projektu

Poptá vás klient, případně nastoupíte do nové práce v roli psavce nebo obsaháře. Máte elán, kvanta nápadů a vidíte spoustu věcí, které se dají zlepšit. A pustíte se do práce. Připravíte persony, zrevidujete touchpointy, nastavíte procesy tvorby, kontroly, publikace a vyhodnocování obsahu a těšíte se (pokud máte osvíceného klienta) z postupně rostoucí fanouškovské základny, lepších pozic ve vyhledávačích a třeba se vám podaří i nějaký ten virálek. Prostě nádhera. A pak pomaloučku nastoupí rutina.

Kdy je čas předat agendu na interního člověka, když jste externista?

Pokud jste v roli externisty, jako rozumná cesta se jeví postupné předání agendy na interního člověka z klientova týmu, nebo, pokud takový člověk neexistuje, zkusit ho klientovi dohodit. To ale bude chtít hodně úsilí, nervů a času a počítejte s tím, že se na několik měsíců stanete spíš HRistou než copywriterem. Čeká vás tipování vhodných kanálů pro recruitment, příprava inzerátů a pak nekonečné kolečko komunikace a zkušebních zadání. A věřte, že nebude jednoduché najít psavce, který je zároveň schopný copywriter, má blízko k tématu klientova podnikání a navíc zapadne do klientova týmu. Když se zadaří a najdete vhodného kandidáta, čeká vás pak jeho trénink, aby mohl pokračovat ve vámi nastavené strategii nebo na ni lehce navázat.

MOŽNÉ VÝHODY PRO PROJEKT:

  • Interní copywriter bude klientovi a jeho týmu vždy k ruce. Může se ihned poradit a tvorba obvykle nesklouzává k nekonečným debatám o jednom FB postu v coworkovacích nástrojích mezi několika dodavateli.
  • Pokud už má vaše externí agentura nebo copywriter vysokou hodinovou sazbu, může vám zaměstnání interního člověka ušetřit peníze. Nebo si naopak spočítáte, že internista se nevyplatí. Třeba proto, že objem práce je nárazový a nepravidelný.

MOŽNÉ PROBLÉMY PRO PROJEKT:

  • Za 10 let, co dělám copywriting a obsah, mám tu zkušenost, že externista je často větším nositelem kontinuity než interní zaměstnanci, kteří mají zhruba 2letou životnost.
  • Vyškolený člověk vám může kdykoliv odejít a začínáte s hledáním obsaháře nanovo. Agentura vám prostě přidělí jiného svého „koně“ a pokračuje se v krasojízdě.

Kdy jít o dům dál, když jste zaměstnanec?

Je přirozené, že po pár letech už se vám vaše pracovní náplň nezdá tak zajímavá, nebo vás práce vyloženě nudí. Pokud vás neomezují v rozletu nadřízení, je to tak trochu i vaše chyba, že „si nevymýšlíte“ nové cesty a výzvy, jak svou pracovní rutinu ozvláštnit. Ale někdy je prostě čas jít o dům dál nebo se vydat novou, neprošlapanou cestou. Častý bývá přechod z agentury ke klientovi (naopak to nebývá tak časté), někdy je na pořadu dne totální profesní veletoč – třeba už se vám marketing zajedl a chcete konečně rozjet svůj vlastní snový projekt. Každý jsme jiný, ale tohle je pár bodů, které by vám mohly pomoci s rozhodnutím odejít:

  • Máte pocit, že už jste pro dobro projektu udělali vše, co bylo ve vašich silách, a dítko můžete s klidem poslat do světa (resp. do správy vašeho nástupce).
  • Už vám leze krkem řešit stále stejné téma a potřebujete změnu, což se často stává u copywriterů „nine to five“.
  • Chcete si odpočinout od psaní a posunout se do strategičtějších pozic, jako je content strategist, designér nebo výzkumník.

Nejjednodušší variantou je samozřejmě zůstat – projekt znáte a je vám v něm pohodlně. Navíc se z klienta a jeho firmy mohla během let stát vaše „širší rodina“ a nejde už jen o byznys, ale i o přátelství. Někdy jste nositelem tak specifického tone-of-voice, že je změna obsaháře takřka nemožná. Ale kde už začal vrtat červotoč pochybností a obav z vlastní pohodlnosti, je většinou zaděláno na změnu. A to je to jediné, co mají nejen copywriteři v životě jisté.

Řešili jste už pocit, že projektu nemáte co dát a je čas zvednout kotvy? Napište mi na Facebooku.

Tohle my neděláme

31/05/2022

Setkávám se s tím stále častěji: „No já jsem web designer, grafiku pro tiskoviny nedělám.“ Nebo „Já se soustředím na tu byznysovou dimenzi, na ten big picture, ale na každodenní management si musíte najít někoho dalšího“. Je vám to také povědomé? A pak se najednou přistihnete, že na postu pro Facebook dělá postupně 5 specialistů a jeden e-mail připravují 4 odborníci. Má to smysl, nebo je to spíš k zbláznění neefektivní?

Když mě to nezabije, tak pomůžu

Jasně, jsem copywriter, ale když je potřeba, seženu si k článku i fotky a vytlačím nějakou drobnou grafiku. Kolega nestíhá a poprosí mě o dořešení nějaké byznysové spolupráce, i když se obsahu dotýká jen okrajově? Jasně, pokud to není imrvére, tak pomůžu nebo rovnou udělám pár kroků navíc, které sice už nespadají do mé specializace, ale celý proces urychlí, než kdybych zase distribuovala drobnou úpravu tamtoho jednomu a drobné poladění onoho druhému. V mnoha organizacích a týmech to ale funguje přesně opačně a mě to neuvěřitelně frustruje.

Chápu, že se nechcete degradovat

Jsem copywriter a content strategist, takže fakt nechci balit zásilky z e-shopu nebo řešit zákaznickou péči – to dá rozum. Musíte si držet nějakou profesní i osobní čest a možnost stát se holkou pro všechno rádi přenecháte mladším, pružnějším a méně zkušeným. Ale tvrdohlavé lpění na tom, že ani o píď nepřekročíte svoji specializaci, je frustrující pro ty, kteří to nakonec ve jménu vyššího dobra vezmou na sebe. Netěší mě, že se ze mě působením okolností stává tak trochu HRista a grafik (asi mám slabou vůli), ale pořád mám pocit, že by najatí odborníci měli klientovi život ulehčovat a nejen vyjmenovávat, co nedělám, na co jsem moc cool nebo vše donekonečna problematizovat.

I’m too sexy for this shit

A teď pár příkladů z praxe:

  • Konzultantská firma vám doporučí vytvořit novou pozici a nahirovat lidi. Inzerát si pak ale musíte napsat a rozdistribuovat sami, i když akci vymyslela agentura.
  • Vy pak založíte profily na pracovních portálech, nahrajete inzeráty a nastavíte cílení. Poté týden řešíte „příprcy“ od agentury, že je tam potřeba upravit nastavení toho a toho, a vy si říkáte něco o „de*****, kteří si to měli celé udělat od začátku sami“.
  • Poptáte projektového manažera, který vám nakonec po půl roce řekne, že řeší spíš ten byznysový pohled a na tu každodenní otravu si máte najít někoho dalšího.
  • Já a e-mailař se sladíme, aby vše bylo nachystáno na ranní rozesílku, ale klient do kecacího nástroje napíše, že je potřeba upravit URL v článku, než ho zpromujeme e-mailem. URL samozřejmě umí upravit sám, ale raději čeká půl dne, než se k tomu dostane někdo z nás. Rozesílka samozřejmě včas neodejde.
  • Grafik, který navrhoval web, odmítá pracovat na další grafice pro sociální sítě nebo tiskoviny, protože je přece web designér. Tak skončíte s 3 různými grafiky na jednom projektu, kdy každý dělá tu svou malou výseč.

Fachidiocii jsem se už na blogu věnovala před 3 roky a aktuálně mi přijde, že se ještě rozvinula. Došlo také k inflaci různých agentur, kdy jedna dělá jen social a ppc a druhá jen SEO a třetí jen branding. O kvalitním full-servisu si tak můžete nechat jen zdát a když se moc rozkročíte, zjistíte, že živíte 4 různé agentury, 10 freelancerů a do toho ještě kmenové zaměstnance. A pokud nemáte hodně dobře nastavené „procesy“, vyjde z toho jeden předražený galimatyáš, ve kterém navíc každý dělá jen to a ten zas jen tohle. No hned se těším do práce 😊

Jak vnímáte rozdílnou ochotu různých odborníků? Napište mi na Facebooku.

Co jsem se naučila na 3denním tréninku Legendární lektor?

30/04/2022

Radek Pernica je opravdu legendární lektor

I profesionální lektor si chce někdy udělat radost a posadit se na „druhou stranu barikády“ – kór, když se 2 roky nedostal na živé školení. Já jsem si vybrala 3denní intenzivní trénink Legendární lektor s Radkem Pernicou u Top Vision (kde sama vedu kurz Kreativní psaní ve firemní praxi) a těšila se, jak před novou školicí sezónou opráším své showmanské skills a získám nové tipy a triky, jak účastníka zaujmout, udržet jeho pozornost a pokud možno ho i něco naučit.

1. den: Poznejte, co jste za lektora

Jak ráda říkám na školení obsahové strategie – vedle toho, kdo je vaše cílová skupina, je fajn se na chvíli zastavit a říct si: „A kdo jsme vlastně my?“. V podobném duchu se odvíjel i první den intenzivního kurzu. Zkraje jsme si všichni udělali osobnostní MBTI test, který nám pomohl odhalit naše silné a slabé stránky a extrapolovat je na skills nebo oblasti, které nám při lektorství jdou ohromně, a kde naopak máme mezery. Pak jsme si doporučovali rychlé triky, jak se právě v oblastech, kde nám to moc nejde (u mě např. práce s technikou, pohotovost reakcí, odolnost vůči stresu) rychle alespoň o malý kousek zlepšit, a jak ze silných stránek udělat naši oporu při vedení kurzu.

Z vaší povahy a povahy kurzu pak vyplývá, zda vystupujete spíš jako učitel při klasické frontální výuce, nebo spíš jako moderátor a facilitátor, kde nejsou tak důležité vědomosti, jako spíše přístup, motivace, inspirace a učení zážitkem. Jestli váš přistup ke školeným bude spíše direktivnější (příkazy, konfrontace, informace) a předáváte odpovědi, nebo facilitativnější (podpora, katarze, katalýza), kdy především kladete správné otázky.

2. den: Jak nadesignovat ten nejlepší kurz

Druhý den se zaměřoval hlavně na design programu našeho kurzu, ať je online, nebo živě, a jak jeho náplň co nejlépe předat účastníkům. Radek mj. zmínil i moji oblíbenou knihu o přesvědčování, která doporučuje jako principy sdělování informací jednoduchost, neočekávatelnost, konkrétnost, důvěryhodnost, emoce a příběhy. Lidi totiž musíte pro věc především nadchnout a donutit je „uvěřit“, aby informace a kompetence, které jim chcete předat, mohli vůbec do jejich hlav účinně proudit. Je také rozdíl, jestli školíte hard skills, kde tolik „believingu“ není potřeba, a když školíte soft skills nebo máte řešit konkrétní problém teamu – tam už fakt všichni musí být na stejné lodi, aby trénink měl nějaký efekt.

Fáze mého školení copywritingu znázornění pomocí obrázkových kartiček

Den jsme zakončili specifikami online výuky, kdy musíte zařadit ještě více různorodých aktivit (kvízy, hlasování, chat, diskuze, break-out rooms) , aby lidi neusínali – Radek doporučuje zařadit aktivitu klidně každých 10 minut a neškolit bez přestávky více než 2 hodiny. Na tipy dalších lektorů-matadorů pro online školení se můžete podívat v mém starším článku.

3. den: Praktický trénink a jak reagovat na nejčastější typy účastníků

Třetí den školení se konal se 14denním odstupem a dostali jsme za úkol připravit si 15minutový výsek z našeho školení s nějakou aktivitou a vypracovat pro náš kurz tzv. metodický list. Já si vybrala pro prezentaci tipy, jak psát nadpisy, a zařadila můj oblíbený „analogový“ A/B test s barevnými mávátky. Od ostatních jsem dostala dobrou zpětnou vazbu s pár poznámkami, jako že si sama odpovídám na otázky a účastníci občas ani nestihnout zareagovat a že používám hodně oborových buzzwords. Metodický list se mi zdál jako zbytečnost, ale pak jsem musela Radkovi dát za pravdu, že mi pomohl podívat se na program svého školení copywritingu s odstupem a zařadit více aktivit, když se mi zdálo, že je někde moc dlouhý teoretický blok.

Velmi vděčnou částí kurzu bylo trénování reakcí na „problematické účastníky“, kdy je důležité nenechat se zatáhnout do sebeobhajování, nebo naopak do konfliktu. Radek nám poradil několik univerzálních reakcí na typické hlášky účastníků (např. „Rozumím, děkuji.“), ale hlavní je zásada „nenapadat, neurazit a případně zaparkovat otázku/problém na tabuli, kde se k němu na konci kurzu vrátíte (samo, že nevrátíte, protože na konci čas nikdy nezbude 😊

Hlavní poznání? Školení je především zážitek

A víte, co bylo úplně nejlepší? Poznat osobně ostatní účastníky školení a jejich problémy, které nejen při vedení školení řeší. To bylo jako živá voda do mých lektorských žil. A hlavní ponaučení? V dnešní době už si lidé mohou většinu informací najít na internetu na pár kliků. Proto je moderátorská a facilitační role školitele důležitější než kdy jindy a měli byste se věnovat právě rozvíjení kompetencí v této oblasti. Prostě, aby bylo školení příjemným zážitkem, který nedává jasné odpovědi, ale spíše inspiruje k otázkám a umožní nám to, co se máme naučit, prožít. Po 3 dnech s Radkem jsem navíc viděla, že to, co nás učil, během celých 3 dnů tréninku bezezbytku a zkušené aplikoval. Moc díky a rozhodně kurz Legendární lektor i Radka doporučuju!

Každý chce stavět, málokdo chce udržovat

30/03/2022

Údržba není tak sexy, ale je naprosto nutná
Údržba sice není tak sexy, ale je naprosto nutná, aby vám projekt nezahnil

Nesnáším rozdělení na kreativce a dotahovače a podobné typologie členů týmu, protože si z nich často kolegové dělají výmluvu, proč to či ono nedořešili nebo proč se nehodlají věnovat nepříliš sexy aktivitám, které k údržbě marketingových projektů patří. Podobá se to megalomanským architektonickým projektům, do kterých je vždy každý zpočátku nadšený, a pak se nikdo nestará o údržbu a opravy. Za pár let se zase budova zbourá a s velkým hurá se poběží stavět nová. S takovým mindsetem ale pálíte zbytečně peníze na stále fungl nová řešení, nevytěžujete ta stávající, nemluvě o zátěži mentální, kdy stále dokola vynalézáte kolo. A ano, chápete správně, tenhle článek bude zase jeden z těch, ke kterým mě inspirovala moje každodenní praxe.

Obsah = pravidelná aktualizace a údržba

Nedávno se mi kamarádka svěřila, že manžel navrhl, když ona dělá SEO a on PPC, že by si přece mohli založit e-shop a využít znalosti, které běžně prodávají klientům, pro svůj vlastní byznys. Kamarádka ale jako obsahářka řekla jasné ne: „Hele ty si tam naklikáš ty PPCčka, ale je mi jasný, že pak e-shop budu udržovat já.“ A nemůžu než souhlasit – je krásné mít nápad, být do něčeho nadšený, ale hned na druhý pohled je potřeba si uvědomit, že údržba webu a obsahu, aby byl stále aktuální, odpovídal legislativě, která se u propagace některých citlivých produktů často mění, nebo pracoval kontinuálně na SEO, nemluvě o komunikaci se zákazníky, sežere spoustu času a nebude to taková zábava jako vymýšlení názvu, claimu nebo roztomilých fičurek, které si spousta „rozjížděčů“ pod projektem představuje.

Hodně náčelníků, málo indiánů

Když přeskočíme z rodinného e-shopu na úroveň středních a větších podniků nebo korporací, vždy vidím nejvyšší aktivitu při tvorbě nového webu nebo projektu. Všichni zuřivě komentují wireframy a copy, protože názor líbí/nelíbí nikoho nic nestojí a neplyne z toho pro komentující žádná navazující práce. Když je pak web/appka/nová sekce/microsite hotová, rozhostí se ticho a pokud někdo neurguje to, či ono, webík si vesele hnije dál, než si ho náhodou v neděli po obědě otevře CEO a vyplísní tým, proč je poslední aktualizace stará 2 roky. Pak se zase horečně přidají 2 nové články a hnije se dál. Jeden z mých klientů je v tvorbě desítek microsite naprostý přeborník a samozřejmě se mu je udržovat příliš nedaří. Jedna z možných příčin tohoto častého jevu je přemíra stratégů, brand manažerů a, jak jsme kdysi říkali v H1.cz, prostě moc náčelníků. 5 lidí si něco vymyslí, ale jen 1 nebo 2 indiáni to pak mají v potu tváře realizovat a nějak smysluplně držet při životě. Ideální by přitom byl přesně opačný poměr.

Z hlediska dodavatelů internetových projektů, jako jsou UX designéři a programátoři, se často setkáte s „polevením“ v práci a reakční době po spuštění projektu, protože ve vývoji je prostě nejvíc peněz a nějaká údržba nebo drobný rozvoj už není tak zajímavá. Proto stále nabírají nové projekty a postupně se vytrácí z těch udržovacích, což nelibě nesou nejen řadoví indiáni, ale i náčelníci.

S jakými úkoly počítat při údržbě obsahu online projektu

  • Počáteční naplnění adminu. Už v této chvíli si připravte blbuvzdorný a závazný systém, jak obsah nahrávat, a klidně i návod, který můžete delegovat. Ušetří vám to spoustu nervů v budoucnu.
  • Reportování bugů a jejich řešení s developerem (vyžaduje silné nervy 😊
  • Pravidelné zalistovávání nových produktů a produktových kategorií, kde vždy potřebujete minimálně text a obrázky.
  • Úpravy textů a technické úpravy kvůli změně legislativy (GDPR, cookies, zdravotní tvrzení, finanční produkty atp.)
  • Pokud máte blog, tak pravidelně publikovat minimálně 1x měsíčně. Pravidelnosti pomůže publikační plán s jasnými cíli a výhledem na minimálně další 3 měsíce dopředu.
  • Revize a aktualizace starých blogpostů. Typicky myslete na obsah typu „Srovnání cen povinného ručení v ČR“, „Nejlepší nástroje na e-mailing“…
  • Tipování atraktivních témat pro SEO a kontinuální optimalizace obsahu z hlediska trendů ve vyhledávání i měnících se algoritmů vyhledávačů.
  • Pravidelné aktualizace statických stránek typu O nás atp., pokud se něco změnilo. I když se nic neměnilo, doporučuji minimálně jednou za rok proklikat a zkontrolovat, zda vše platí, zda jsme se za tu dobu neposunuli ideově někam jinam atd.
  • Kódování nových funkcionalit a zapracování relevantních trendů, abyste drželi krok s trhem.

Další údržba záleží lidově řečeno na tom, „co si navymýšlíte“, jak už jsem řešila v článku o hranicích kreativity.

Jak vytěžit z projektu maximum díky pravidelné údržbě a rozvoji

Jak říká můj kodér Hynek: „Všichni si představují, že se udělá aplikace a je hotovo. Ale nikdy není hotovo, appka se musí stále vyvíjet podle potřeb vás a vašich zákazníků.“ Myslete na to před každým hurá nápadem a rozmlouvejte nápady náčelníkům, kterými si zadělávají na problémy nebo u kterých víte, že tam budou jenom bez užitku ležet. Protože údržba jejich nápadů pravděpodobně padne na vaši a ne na jejich hlavu.

A jak dokázat, aby s pompou spouštěné weby a aplikace postupně nezahnily? Udělejte z údržby pravidelnou rutinu, ke které budou jasné postupy. V týmu všichni vědí, co má kdo na starosti, jak často a jak má postupovat. Není nic méně efektivní, než zvolat „Hele, už jsme tady 2 měsíce nic nepostli!“ a čekat, že se toho někdo ujme. Neujme. Musíte si postupy údržby jasně stanovit a klientovi při přebírání projektu říct, jak časově, finančně a personálně náročné to bude, aby s touto nepopulární fází přes nadšení do nového projektu také počítal.  

Kdo vyžírá pozici udržbáře u vás na projektu? Jaké prvky vás nejvíc otravuje obhospodařovávat? Napište mi na Facebooku.

Honza z Inizia: Otrapa, nebo génius? Aneb Recenze brožury „První miliarda je nejtěžší“

31/01/2022

První miliarda je nejtěžší, recenze, Honza z Inizia
Honzo, jako nebylo to úplně špatný počteníčko 🙂

Málem jsem se po… smíchy, když mi kamarád dal k Vánocům jeden z počinů legendárního Honzy z Inizia – brožuru První miliarda je nejtěžší. Pro ty z vás, na které Honza Nedvěd aka Honza z Inizia ještě nevyskočil na YouTube nebo Facebooku, je to takový lidský ekvivalent počítačového viru nebo ultra otravného remarketingu, kdy vás značka, v tomto případě mimoňsky působící Honza, pronásleduje na každém kroku a za chvíli se bojíte, že na vás vypadne i doma ze skříně. Všichni se mu smějeme, ale! všichni se k němu zároveň také vyjadřujeme, řešíme ho, testujeme s nadsázkou jeho webináře a já píšu o Honzovi tenhle blogpost. Tak není on vlastně génius, ultimátní linkbuilder a mistr zviditelnění? A my všichni jen závistivci, kterým se jejich „přízemními“ marketingovými přístupy nikdy podobný zásah nepovede? Možná nám napoví právě Honzova brožura, kterou jsem poctivě prostudovala.

Kéž by jako Honza psala většina copywriterů

Upřímně – i když je tón brožury dost namachrovaný, četla se mi (hlavně první polovina) skvěle, a kdyby jako Honza / nebo nějaký jeho ghostwriter psala většina copywriterů, nevynudila by mě většina marketingových textů hned po pár písmenech. Bavila jsem se a majitelům malého byznysu brožura pomocí srozumitelných podobenství a příkladů (například s balením holek v baru) vysvětlí v čem spočívá content marketing (v Honzově případě spíš infomarketing) – tedy v Give before you get aneb pomalém ohřívání vašeho kontaktu, než dojde na vytasení peněženky.

Honza přitom nestřílí anglicismy a marketingovým newspeakem, ale úderně (a někdy až příliš sebevědomě) osekává komplikované teorie až na dřeň. A pak… chybí strany 57–⁠64 😊 Je to další Honzův geniální tah, kdy podle počtu stížností na chybějící stránky, vyhodnocuje, kolik lidí knihu přečetlo (nebo pomsta tiskárny)? Nemyslím si, ale regulérně se obávám, že bez těch několik stránek už na tu miliardu nedosáhnu a ustrnu někde na vyšších stamilionech. Každopádně první kapitola byla komplet a už tam mě Honza ujistil, že po jejím přečtení mám zaděláno minimálně na pár „deka“ milionů. Bohužel už se nedovím, jak to dopadlo s těmi děvčaty a kolik z 20 se jich Honzovi podařilo postupným ohříváním dostat až do postele.

Honzovy copy rady

Jelikož v brožuře není obsah, tak jsem po pár řádcích strany 65, kde jsem po chybějících stránkách navázala, pochopila, že se tam asi řeší copywriting a psaní titulků jako základ pro zaujetí zákazníka. Použití čísel, inspirace v bulváru, konkrétnost – s tím nemohu než souhlasit Honzo. Pak následuje řada linkbaitingových postupů, ovšem bez zmínění toho, že se taková taktika rozhodně nehodí pro každý obor a podnikání. Stejné je to s prohlášením, že delší text vždy lépe prodává. Já bych dodala otravné, ale pravdivé „to záleží“, načež by mi Honza jistě odvětil, že jsem marketingový idiot nebo úplný debil, jak rád odvážně v textu opakuje, aby to jakože jó zarezonovalo. Podobnými zvoláními v brožuře rozhodně nešetří a nejsem s jistá, zda je to také inspirace Ogilvym, kterého několikrát zmiňuje, a jeho doporučením vsunout do textu pro zaujetí „lehkou profánnost“.

Dobrá Honzova rada: Když vytváříte e-book nebo ve vašich očích „hodnotný“ obsah, který chcete dávat ke stažení za kontakt, upřímně si odpovězte, zda by šel takový obsah s čistým svědomím prodat za alespoň 1000 Kč. Ne? Pak je to slabé a připravte něco lepšího, co budete rozdávat „ZDARMA“ nebo, jak říká Honza, jako „etický úplatek“.

Recept na Honzův úspěch prošpikovaný Konverzkami

Na str. 94 už jsem byla patrně dle Honzy dost ohřátá, protože napříč dalšími kapitolami začala masivní propagace Konverzek, jakýchsi šablon na e-mailové magnety a podle Honzy geniálním software na e-mailing, tvorbu LP, marketingový trychtýř i testování kreativ. 2. polovina brožury už proto není tak čtivá a často si autor protiřečí, když vám v jedné větě vynadá, že nasloucháte předraženým marketérům, a přitom jeho recept funguje na 100 %, aby o odstavec dál zase řekl, že záleží na vašem oboru (nechává si pomyslná zadní vrátka). Šestou část o e-mailingu bych ale doporučila k přečtení všem copywriterům, kteří se e-mailům věnují, a i kdyby aplikovali jen polovinu rad, aniž by tlačili na pilu tak jako Honza, výkonu rozesílek by to určitě prospělo. Na druhou stranu, kdybych podle Honzy textovala prodejní LP, asi by výsledek většinu svéprávné populace vyděsil svou kolotočovostí.

Jako obsahářovi se mi líbí, že Honza hojně vyzdvihuje potřebu orientace na skutečné potřeby zákazníka napříč funnellem včetně příkladů z reálných kampaní v opozici ke značkám, které mluví jenom o sobě a parametrech svých produktů. Strefuje se do webů, kde se firmy jen holedbají a sebechválí bez pomoci zákazníkovi, a utahuje si z reklam, které sice působí profesionálně, ale jsou zoufale nudné (zdravíme Českou spořitelnu).

Ze zajímavých pojmů mi Honza představil downsell, kdy zákazníkovi místo původního upsellu nabídnete levnější alternativu ve smyslu: „Na dezert už nemáte po obědě chuť, tak dáte si alespoň kávu?“

Verdikt? Poměrně zábavná step-by-step brožura pro začínající podnikatele na internetu, která by zasloužila více péče

Celkově se mi líbila „linearita“ brožury, která začíná obecným představením principů content marketingu (které si Honza přivlastňuje pro svůj e-mailingový infopodnikatelský stroj na peníze) a pak rozebírá jednotlivé složky Honzova mixu na několik málo příkladech kampaní nebo oborů. Na příkladu realitní kanceláře nebo koktejlů na hubnutí vám ukáže krok za krokem, jak na návrh nabídky přes nalákání návštěvnosti a získání kontaktu až po zobchodování. Slabou stránkou publikace je její bulvárnost, která pro mě prostě automaticky znamená nedůvěryhodnost, a úprava brožury: chybějící formátování některých nadpisů, které tak splývají s body textem, několik chybějících stránek, po stránce 80 zase následuje stránka 73 atp.

Věděli jste, že Honza je bývalý tlusťoch, který zhubl 80 kilo? Je to pravda, nebo nám to Honza prozradil jen proto, aby získal naši důvěru a sympatie a ještě si nás víc přihřál před ultimátním útokem na naši šrajtofli?

Blbé na podobných aktivitách, jako je tato brožura a další infoprodukty, je, že spousta podnikavců může pak nejen internetový marketing chápat jako Hurvínek válku. Příliš zjednodušeně, bez souvislostí, ryze pro obor infopodnikání (i když se Honza kasá, že skvělý e-book a databáze e-mailů pomůže vydělat i zubaři nebo stavaři), a hlavně pro specifickou cílovou skupinu. Já vidět takovou LP nebo reklamu, jakou doporučuje Honza, tak je mi na první pohled jasné, že jde o nějakou „kiršovinu“, ze které stříkají manipulativní techniky na všechny strany, a mám vzít nohy na ramena. Proč taky ten mega úspěšný Honza vypadá jako by týden nespal a vytáhli ho před tu bílou tabuli někde z popelnice? No já nevím lidi, ale takhle se podle mě dělá marketing zaměřený na blbce. A jak by řekl Ogilvy, zákazník není blbec, je to vaše žena. Já prostě marketing pro blbce dělat nechci a klidně tak zůstanu , jak by řekl Honza, „nadosmrti nuzným chudákem“.

Copywriting s dítětem (na krku): 2. díl

15/12/2021

Copywriting s dítětem

Na úvod 2. dílu musím poznamenat, že sama jsem na omluvy a výmluvy matek na mateřské, které pro mě psaly, byla alergická a říkala si: “OK, dítě ti dneska onemocnělo, ale měla jsi na zadání celý týden předtím, tak sis to nemohla zorganizovat?“ Ani já sama nechci žádné úlevy a své rodičovství nikomu necpu a nikdy bych se na něj nevymlouvala, ale už to vidím také trochu smířlivěji. Těch akutních a nepředvídatelných situací s prckem bývá hodně a někdy prostě musíte nechat všechno ležet a jet třeba na pohotovost. Jak jsem se novou rolí v souvislosti s copywritingem popasovala?

Workoholička po porodu

Abyste byli v obraze – oba s manželem pracujeme z domu a práci si organizujeme sami. Nemáme pracovní dobu od 9 do 5, prarodiče bydlí hned rohem, takže i support máme super. I tak se mi z předporodního workoholismu hodně špatně vystupovalo – najednou nemůžete dělat, co chcete a kdy chcete, vše se odvíjí od miminka. Paradoxně ale novorozenec hodně spí a odpracujete v tomto období relativně hodně, i když jen v okénkách, kdy mláďátko dřímá.  Zlom pak přijde kolem ¾ roku věku kojence, kdy už si chce hrát, schrupne si jen na 2 sessions za den a musíte už dost plánovat. My jsme jeli v takových 3hodinových slotech, kdy jsme se s manželem střídali s prací a péčí o synka, 2–3x týdně si na celý den vzali malého Káju prarodiče a my mohli pohrotit všechno to, co jsme v našich slotech nezvládli odbavit (klasicky delší odbornější články, větší dávky popisků, nebo obsahové strategie, kdy se člověk prostě potřebuje v klidu zamyslet, aniž by koukal na hodinky, kdy dveře rozrazí naše minitorpédo).

Zásadní zjištění č. 2: Víc žít, míň pracovat a častěji říkat NE

Po počátečním šoku a frustraci z toho, že nemám na nic čas, jsem se postupně uklidnila a začala si uvědomovat, že nejen moje dítě, ale i moje duševní a fyzické zdraví jsou na prvním místě. Když se budu ničit, snažit se jako vždy každému vyhovět a za každou cenu si hrát na super matku, může to skončit tím, že prostě vyhořím a nebudu nejen už třeba nikdy pracovat v oboru, který si tím definitivně znechutím, ale ani se nebudu moct láskyplně starat o dítě a věnovat se manželovi. Nechci podléhat době nekonečného růstu, kdy každý splněný „mega-důležitý“ úkol následují další 3 neméně důležité, kdy včera bylo pozdě a ze záplavy self-help knih jsme si sami ze sebe udělali ultimátního vykořisťovatele.

Protože tohle je život – rodina, koníčky, co váš těší, přátelé a rozumná míra smysluplné práce. Není to honění deadlinů a šlapání na lidi, abych z nich vymáčkla ještě víc, než je odhodím do stoupy a najmu zas nové. Musí to mít smysl a musíte cítit uspokojení – jak z náplně práce, tak ze vztahů, i proto že jste ten čas věnovaný práci mohli věnovat rodině. Proto ze zásady už nepracuji po večerech a co se nestihne do Večerníčku, holt bude zítra. Také nepytlíkuju práci po krátkých volných chvilkách (kromě mailů, které obvykle odbavuju za pochodu na mobilu), ale věnuju se jí, až když mám minimálně ten 3hodinový slot nebo hlídání. Není to přitom o vykojené a neochotné pracující matce, ale o normální lidské domluvě a empatii, abyste mohli být v pohodě. Jinak se budete točit v neustálých pocitech viny: buď, že nedáváte 100 % práci, nebo že nedáváte 100 % rodině.

A taky zdražte, pokud je to potřeba!

Já se bála až dodnes zdražit, i když jsem viděla méně schopné účtovat si mnohem vyšší částky než já, protože jsem si říkala, že toho s dítětem mohu garantovat klientům mnohem méně, než jako bezdětná.  Postihla mě ta pověstná ztráta sebevědomí, o které matky často mluví (stává se to i chlapům?). Ale můj čas je teď ještě cennější a pokud na vás někdo nasazuje, že něco není ready a že je to proto, že žonglujete práci s mateřstvím, je to většinou jeho vlastní nejistotou a pocitem ohrožení. Protože upřímně – i s dítětem toho zvládnu víc, lépe a rychleji, než většina bezdětných a předražených expertů a někteří vám to prostě nezapomenou 😊

Historka z monitorů

Wake-up callem pro mě byl už před porodem jedem odposlechnutý hovor při čekání na monitory v Podolí. Slyšela jsem vedle sebe telefonovat manažerku patrně nějaké právnické nebo auditorské firmy, která s obřím břichem a termínem porodu za dveřmi zuřivě instruovala své kolegy, ať udělají to a to, že ona odbaví ještě to a to a zbytek po porodu, protože dítě bude stejně furt spát. To jsem si řekla, jestli tohle chci být já? Chci aby takhle žil můj syn nebo dcera, chci aby měl takovou maminku? Na druhou stranu, je to každého věc, jak si to zařídí (postupem času jsem se naučila nesoudit jiné matky, protože vím prd, co mají na talíři) a mně samotné ještě pár měsíců trvalo, než jsem svoji přeměnu k lepšímu work-life balance uvedla do praxe.

Pár rad, jak copywriting s dítětem ustát podle annacopy

Mojí nevýhodou je fakt, že mám tzv. „busy mind“ – pokud mě v práci něco vytočí, nebo mám nějaký rozdělaný úkol, mám tendenci na to myslet neustále, což mě vyřazuje z jakýchkoliv návodů „jak vypnout a udělat si chvilku pro sebe“. Zároveň jsem ale vysoce organizovaný člověk, který má vše vedené v jedné excelové tabulce, takže plánování dokáže spoustu pracovních nepříjemností a krizových situací eliminovat nebo jim předejít. Bohužel většina z nás pracuje v týmu, takže, když máte kolegu lajdáka nebo specialistu na vytváření „davových psychóz“, jak tomu říkám, nějaké ty nervíky se vám nevyhnou tak jako tak. Proto se snažte maximálně nad věci povznést, anticipovat kroky těch největších matláků z týmů, zbavit se klientů a úkolů, které vám akorát přidělávají vrásky bez výhledu na zlepšení, a pečlivě vybírejte projekty a lidi, kterým hodláte věnovat svůj čas. Protože je ho sakra málo.

Práce neuteče (i když vám každý z mých současných klientů potvrdí, že jsem velice obětavý pracovník s rychlou reakční dobou a nic neflákám), ale vaše dítě se mění každý den a ty momenty vám už nikdo nevrátí. A taky jste tu vy – mámy a tátové, kteří když mají volnou chvilku, měli by ji občas věnovat jen sobě a ne ihned spěchat k monitoru.

Jak jste se s novou rolí vypořádali vy? A jak ovlivnila vaši práci? Napište mi na Facebooku nebo si přečtěte 1. díl: Copywriting s dítětem (na cestě).

Copywriting s dítětem (na cestě): 1. díl

11/11/2021

Copywriting a těhotenství

Hodně dlouho jsem váhala, jestli tohle téma na profesní blog vůbec tahat. Ale jako nikdo z nás nežije ve vzduchoprázdnu, tak i naši práci ovlivňuje náš soukromý život a naopak. A nakonec může moje asi nejosobnější zpověď pomoci jiným psavcům s dítětem – aby se inspirovali, jak to mám já, nebo se poučili z mých chyb. Jelikož takové vylévání srdíčka nevyjde jen na krátký blogpost, rozdělila jsem svoji zkušenost na 2 články: 1. o copywritingu v těhotenství a 2. o copywriting s miminkem/batoletem na světě.

Dvě čárky na testu: Začátek spirály workoholismu

Po prvotním šoku, že už nikdy nic nebude tak jako dřív, a navazujících nezbytných vyšetřeních jsem se ocitla v pro mě nezvyklé situaci. Jelikož jsem se nemohla věnovat svým oblíbeným neřestem, které mi braly poměrně dost času (soirée u piva a dalších dobrot a následné půldenní kocoviny), musela jsem svůj čas naplnit něčím jiným. Vedle čtení až několika knih týdně to byla hlavně práce. Za 9 měsíců těhotenství už ze mě byl regulérní workoholik, který si nakonec vzal počítač i do porodnice.

Jít, nebo nejít na mateřskou?

Takhle otázka pro mě byla jasná, už když jsme dítě plánovali – určitě zvolnit, rozloučit se s problémovými klienty, ale rozhodně pokračovat dál. Nechtělo se mi nechat vlastní obsahovou agenturu v hibernaci a hlavně jsem nechtěla nechat ve štychu své 3 oblíbené klienty, se kterými jsme měli rozjetých docela dost velkých akcí (ano, pocit nenahraditelnosti je mi vlastní 😊. Zároveň jsem na konci dubna (termín jsem měla 8. února) měla odevzdávat novou knihu o copywritingu do nakladatelství a bylo mi jasné, že aby byl výsledek uspokojivý, budu to muset stejně supervizovat až do odeslání do tisku (konec září). Teď už si tím rozhodnutím tak jistá nejsem, ale vše zatím mluví pro to, nechat si alespoň nějaký svůj malý projekt, na kterém si procvičíte mozkové buňky poté, co už popadesáté předčítáte Jak šel Kája Sál na výlet 😊

Zásadní poznání č.1: Pro většinu lidí jste jen nástroj

Jak se blížil termín porodu, začalo se měnit chování kolegů na mých projektech. Obligátní zprávu: „Ahoj Aničko, jak se cítíš?“ už jsem začínala nenávidět, protože po ní obvykle následovalo ještě: „potřeboval/a bych napsat tohle a tohle, stihneš to ještě do porodu?“ Protože, pánové a dámy, – po porodu už bude evidentně konec světa, já mrtvá nebo úplně vykojená a nic kloudnýho už ze mě nikdy nevypadne. Proto je potřeba mě ještě před porodem pořádně sedřít, než ze mě bude jen „matka“. A pak přišel covid – naštěstí i naneštěstí.

Proč naštěstí? Všechno se zastavilo a já měla týden před porodem konečně chvíli klidu, kdy mě každý nemusel ještě honem honem využít, než budu úplně odepsaná a nepoužitelná (naneštěstí proto, že jsem rodila kvůli protipandemickým opatřením bez manžela). Z toho jsem si odnesla poučení, že, až na pár výjimek, jste pro klienty a kolegy pouze nástroj, jak splnit tamto či ono, a nějaké ohledy nebo elementární slušnost nečekejte (v den termínu porodu mi volal pro mě neznámý člověk z nejmenované firmy, pro kterou jsme dělali překlady, s tím, že hned teď potřebuje něco přeložit, a to, že mám dovolenou, ho nezajímá.)

No prostě „sen“. Už jsem fakt měla všech plné zuby – svět si vykašlává covidem nakažené plíce, a každý se přesto soustředí jen na svoje žabomyší úkoly a přikládá jim vesmírnou prioritu. Když se vám narodí dítě, hodí to všechny KPIs apod. ještě do větší perspektivy – opravdu se to neposere a je potřeba lidem opakovat, že „the lack of planning on your side, doesn´t constitute an emergency on my side“. Ale o tom zas ve druhém díle. Jak se píše a pracuje v content marketingu s miminem a posléze akčním batoletem?