Na úvod 2. dílu musím poznamenat, že sama jsem na omluvy a výmluvy matek na mateřské, které pro mě psaly, byla alergická a říkala si: “OK, dítě ti dneska onemocnělo, ale měla jsi na zadání celý týden předtím, tak sis to nemohla zorganizovat?“ Ani já sama nechci žádné úlevy a své rodičovství nikomu necpu a nikdy bych se na něj nevymlouvala, ale už to vidím také trochu smířlivěji. Těch akutních a nepředvídatelných situací s prckem bývá hodně a někdy prostě musíte nechat všechno ležet a jet třeba na pohotovost. Jak jsem se novou rolí v souvislosti s copywritingem popasovala?
Workoholička po porodu
Abyste byli v obraze – oba s manželem pracujeme z domu a práci si organizujeme sami. Nemáme pracovní dobu od 9 do 5, prarodiče bydlí hned rohem, takže i support máme super. I tak se mi z předporodního workoholismu hodně špatně vystupovalo – najednou nemůžete dělat, co chcete a kdy chcete, vše se odvíjí od miminka. Paradoxně ale novorozenec hodně spí a odpracujete v tomto období relativně hodně, i když jen v okénkách, kdy mláďátko dřímá. Zlom pak přijde kolem ¾ roku věku kojence, kdy už si chce hrát, schrupne si jen na 2 sessions za den a musíte už dost plánovat. My jsme jeli v takových 3hodinových slotech, kdy jsme se s manželem střídali s prací a péčí o synka, 2–3x týdně si na celý den vzali malého Káju prarodiče a my mohli pohrotit všechno to, co jsme v našich slotech nezvládli odbavit (klasicky delší odbornější články, větší dávky popisků, nebo obsahové strategie, kdy se člověk prostě potřebuje v klidu zamyslet, aniž by koukal na hodinky, kdy dveře rozrazí naše minitorpédo).
Zásadní zjištění č. 2: Víc žít, míň pracovat a častěji říkat NE
Po počátečním šoku a frustraci z toho, že nemám na nic čas, jsem se postupně uklidnila a začala si uvědomovat, že nejen moje dítě, ale i moje duševní a fyzické zdraví jsou na prvním místě. Když se budu ničit, snažit se jako vždy každému vyhovět a za každou cenu si hrát na super matku, může to skončit tím, že prostě vyhořím a nebudu nejen už třeba nikdy pracovat v oboru, který si tím definitivně znechutím, ale ani se nebudu moct láskyplně starat o dítě a věnovat se manželovi. Nechci podléhat době nekonečného růstu, kdy každý splněný „mega-důležitý“ úkol následují další 3 neméně důležité, kdy včera bylo pozdě a ze záplavy self-help knih jsme si sami ze sebe udělali ultimátního vykořisťovatele.
Protože tohle je život – rodina, koníčky, co váš těší, přátelé a rozumná míra smysluplné práce. Není to honění deadlinů a šlapání na lidi, abych z nich vymáčkla ještě víc, než je odhodím do stoupy a najmu zas nové. Musí to mít smysl a musíte cítit uspokojení – jak z náplně práce, tak ze vztahů, i proto že jste ten čas věnovaný práci mohli věnovat rodině. Proto ze zásady už nepracuji po večerech a co se nestihne do Večerníčku, holt bude zítra. Také nepytlíkuju práci po krátkých volných chvilkách (kromě mailů, které obvykle odbavuju za pochodu na mobilu), ale věnuju se jí, až když mám minimálně ten 3hodinový slot nebo hlídání. Není to přitom o vykojené a neochotné pracující matce, ale o normální lidské domluvě a empatii, abyste mohli být v pohodě. Jinak se budete točit v neustálých pocitech viny: buď, že nedáváte 100 % práci, nebo že nedáváte 100 % rodině.
A taky zdražte, pokud je to potřeba!
Já se bála až dodnes zdražit, i když jsem viděla méně schopné účtovat si mnohem vyšší částky než já, protože jsem si říkala, že toho s dítětem mohu garantovat klientům mnohem méně, než jako bezdětná. Postihla mě ta pověstná ztráta sebevědomí, o které matky často mluví (stává se to i chlapům?). Ale můj čas je teď ještě cennější a pokud na vás někdo nasazuje, že něco není ready a že je to proto, že žonglujete práci s mateřstvím, je to většinou jeho vlastní nejistotou a pocitem ohrožení. Protože upřímně – i s dítětem toho zvládnu víc, lépe a rychleji, než většina bezdětných a předražených expertů a někteří vám to prostě nezapomenou 😊
Historka z monitorů
Wake-up callem pro mě byl už před porodem jedem odposlechnutý hovor při čekání na monitory v Podolí. Slyšela jsem vedle sebe telefonovat manažerku patrně nějaké právnické nebo auditorské firmy, která s obřím břichem a termínem porodu za dveřmi zuřivě instruovala své kolegy, ať udělají to a to, že ona odbaví ještě to a to a zbytek po porodu, protože dítě bude stejně furt spát. To jsem si řekla, jestli tohle chci být já? Chci aby takhle žil můj syn nebo dcera, chci aby měl takovou maminku? Na druhou stranu, je to každého věc, jak si to zařídí (postupem času jsem se naučila nesoudit jiné matky, protože vím prd, co mají na talíři) a mně samotné ještě pár měsíců trvalo, než jsem svoji přeměnu k lepšímu work-life balance uvedla do praxe.
Pár rad, jak copywriting s dítětem ustát podle annacopy
Mojí nevýhodou je fakt, že mám tzv. „busy mind“ – pokud mě v práci něco vytočí, nebo mám nějaký rozdělaný úkol, mám tendenci na to myslet neustále, což mě vyřazuje z jakýchkoliv návodů „jak vypnout a udělat si chvilku pro sebe“. Zároveň jsem ale vysoce organizovaný člověk, který má vše vedené v jedné excelové tabulce, takže plánování dokáže spoustu pracovních nepříjemností a krizových situací eliminovat nebo jim předejít. Bohužel většina z nás pracuje v týmu, takže, když máte kolegu lajdáka nebo specialistu na vytváření „davových psychóz“, jak tomu říkám, nějaké ty nervíky se vám nevyhnou tak jako tak. Proto se snažte maximálně nad věci povznést, anticipovat kroky těch největších matláků z týmů, zbavit se klientů a úkolů, které vám akorát přidělávají vrásky bez výhledu na zlepšení, a pečlivě vybírejte projekty a lidi, kterým hodláte věnovat svůj čas. Protože je ho sakra málo.
Práce neuteče (i když vám každý z mých současných klientů potvrdí, že jsem velice obětavý pracovník s rychlou reakční dobou a nic neflákám), ale vaše dítě se mění každý den a ty momenty vám už nikdo nevrátí. A taky jste tu vy – mámy a tátové, kteří když mají volnou chvilku, měli by ji občas věnovat jen sobě a ne ihned spěchat k monitoru.
Jak jste se s novou rolí vypořádali vy? A jak ovlivnila vaši práci? Napište mi na Facebooku nebo si přečtěte 1. díl: Copywriting s dítětem (na cestě).
