Varování! Dnešní blogpost bude z těch lamentačních 😊 Parafrází na povedené dílo Neila Postmana „Ubavit se k smrti“ bych se chtěla společně s vámi zamyslet nad tím, jestli už to dnes s komunikací nepřeháníme. E-maily, zprávy z messengeru, smsky, telefonáty a porady se staly v rukou některých jedinců smrtící zbraní a my rukojmími těch, kteří se nedokážou sami rozhodovat nebo odbavit většinu svých povinností samostatně.
Kolik vám denně přijde zpráv a notifikací do e-mailové schránky?
S manželem si často porovnáváme počet mailů, které nám denně chodí. Vzhledem k tomu, že máme 4měsíční dítě, a já jsem si tak nechala ve stáji jen 2 své oblíbené klienty a 1 korporát (kde se toho vzhledem k „rychlosti“ tamních procesů moc neděje), je rozdíl alarmující. Manželovi denně přijde pár e-mailů, někdy třeba i 3 dny nepřijde žádný (zase si ale s kolegy hodně volají). Zato mně jich přijde klidně 40–60 denně! Odkud se ta kvanta berou? Z tzv. projectmanagementových, nebo jak říkám já „kecacích“, aplikací typu Basecamp a Asana. Z těch 60 se mě tak 10 zpráv bezprostředně týká a tak 5 řeší něco podstatného. Proč? Někteří kolegové totiž vyznávají filozofii „ukomunikovat se k smrti“ a často tím maskují to, že sice hodně komunikují, ale ho*** udělají.
Komunikovat neznamená pracovat
Jasně, taky si myslím, že je lepší se předem zeptat, než se do něčeho bezhlavě pustit a vytvářet to třeba zbytečně nebo blbě – ale „odsaď, podsaď“! U spolupracovníků si proto v poslední době cením nejvíce toho, když jsou schopni uvážit, co zvládnou bez cizí asistence a co ne a umí se sami rozhodovat – proto jsou to přece také odborníci. Stačí na začátku měsíce nastínit klientovi plán, ten si upravit/schválit podle vzájemných očekávání, zahrnout v této fázi kolegy, co mají k dané problematice, co říct, ti přihodí svoje nápady a expertní poznámky (např. odborník na e-mailing řekne obsaháři, že daný mailingový klient nepodporuje tak dlouhou zprávu nebo že je potřeba upravit šablonu) a daný odborník může samostatně jet. Na konci měsíce pak reportuje, co se zvládlo, povedlo, nepovedlo, posunulo, a to stačí. Bohužel často vidím úplný opak – odborník se bojí rozhodnout se samostatně bez klientova dobrozdání nebo hodí každý prd k vyjádření širokému plénu od generálního až po uklízečku, čímž si kryje záda a vytváří nekonečné diskuze a desítky notifikací.
4 síta, jak šetřit zprávami
- Než se zeptám, projdu si dostupné podklady. Porovnám, zda mi studium podkladů zabere méně/více času (marné hledání hrozí, když máte v projektu lidově řečeno bordel), než kdybych se jednoduše zeptal.
- Co můžu udělat sám, aniž bych oslovoval někoho dalšího nebo několik dalších kolegů?
- Jak můžu připravit podklady/zadání tak, abych minimalizoval další diskuze nad nejasnostmi a omezil vznik chyb v procesu?
- Mohu na základě své expertizy učinit rozhodnutí sám? (Doporučuji domluvit si s klientem, co můžete řešit samostatně, např. dealy do budgetu XY a vyšší investice konzultovat.)
Jak řekl v květnovém Respektu psychiatr Tomáš Rektor v souvislosti s psychikou lidí při koronavirovém lockdownu – netrpíme nedostatkem komunikace, trpíme jejím přebytkem. A právě omezení aktivit ve spojitosti s Covid-19 přineslo většině z nás možnost dát si od komunikační laviny pauzu. A víte, co se kvůli NEkomunikaci za tu dobu na našich projektech podělalo? Vůbec nic 😊
