Už došlo i na mě a to jsem se ještě před rokem na startu coronokrize dušovala, jak školit online nikdy nebudu. Jako jó, nějaká session na 2–3 hodinky nebo online přednáška pro vysokoškoláky v standardní délce vyučovací hodiny není žádná věda, ale dobrovolně se upsat k vedení celodenního kurzu přes Zoom? No šla jsem do toho a odnesla si následující ponaučení.
Nemůžete kolaborovat a používat pomůcky
Nejvíc mě na online školení vadí to, že účastníci nemohou pracovat ve skupinách a využívat různé pomůcky. Běžně totiž na svém celodenním školení psaní pro web nechávám účastníky třeba hlasovat barevnými mávátky v rámci takového malého analogového A/B testu, kdy spontánně hodnotí různé varianty titulků, krátkých textů nebo akčních tlačítek. Při praktických úkolech jsem zase zvyklá dávat nejlepším psavcům odměny (knížku z naší díly nebo firemní merch), což je při online školení jaksi nemožné. Leda že byste je pak poslali poštou 😊 Online školení je tak ochuzeno o různá zpestření a příležitosti protáhnout tělo, což se dále negativně odráží na soustředění, které při online výuce už tak trpí.
Pokud by měla situace, kdy budou možná jenom online školení, trvat další rok nebo dva, vyplatilo by se naprogramovat aplikaci s konkrétními úkoly a hrami. Teď můžete tak leda střídat teoretický výklad se samostatnou prací účastníků na úkolech, což je trochu nuda. Jak pro mě jako školitele, tak pro účastníky. Možná že poptávka inspiruje nějaký start-up pro tvorbu právě takových aplikací pro různé typy vzdělávání a obory. Např. klikačka pro rozproudění fantazie na úvod školení, seznamovací kvízy, hry s přesouváním kartiček…
Nemůžete mluvit jeden přes druhého
K spontánnosti a rozproudění diskuze při školení také nepřispívá fakt, že jakmile začne mluvit jeden přes druhého, místo veselého hlaholu se ozve chrčení. Jasně, můžete to řešit udělováním slova jednotlivým účastníkům, ale to už jsme zase o odstavec výš, kdy pak školení připomíná prvorepublikovou malotřídku a nikoliv kurz z 21. století. Co když vyvoláte někoho, kdo mluvit nechce a stydí se? Běžně by na fyzickém školení prostě jen poslouchal, takhle mám pocit, že můžu lidi stavět do nepříjemné pozice. Přece jen vykřikování z lavice má svoje kouzlo.
Zkuste účastníky seznámit s funkcí Raise Hand na Zoomu a využívejte ji.
Necítíte zpětnou vazbu
Další kapitolou je zvyk některých účastníků vypínat si kameru. Vidět jsem tak většinou jen já a méně počítačově zdatní účastníci, kteří si kameru neumí vypnout. A to je pro školitele smutná věc, protože nevidí bezprostřední reakci na probíraná témata, amazing facts a samozřejmě mé neodolatelné vtípky 😊 Do konce školení tak v podstatě nevíte, jestli se účastníci baví, soustředí anebo se nudí. Dojem z akce vám tak přiblíží až hodnotící formuláře a vy nemůžete za běhu měnit dynamiku školení nebo rozvést/přeskočit témata podle reakcí publika. Nemůžete spoléhat ani na tak banální věci, jako je zvedání rukou při rozehřívačkách na úvod školení.
Povinně zapnuté kamery všech? Co myslíte?
Nakonec jsem ráda, že školím psaní a ne třeba herectví nebo jiný obor, kde opravdu potřebujete využít všechny smysly, které online videokonference nemá šanci nahradit. Můžu tak účastníkům zadávat domácí úkoly, na kterých pak po školení společně pracujeme přes maily nebo sdílené dokumenty, a tím trochu vynahradit nedostatky online školení. Na domácích úkolech jeden na jednoho se na druhou stranu ale také nejvíc naučí – svoje teoretické poznatky mohou hned aplikovat do praxe a školitel je individuálně vede. Proto je teď také mou vlajkovou lodí korespondenční kurz copywritingu, kde si sáhnete na 6 typických copywriterských zadání. Ale kdo by mě přece jen toužil vidět přes obrazovku svého počítače, mé aktuálně vypsané kurzy copywritingu najdete na stránkách vzdělávací agentury Top Vision.
A jak bojujete vy se Zoomem a online školeními jako školitel, nebo účastník školení? Napište mi na Facebooku.