Tohle my neděláme

31/05/2022

Setkávám se s tím stále častěji: „No já jsem web designer, grafiku pro tiskoviny nedělám.“ Nebo „Já se soustředím na tu byznysovou dimenzi, na ten big picture, ale na každodenní management si musíte najít někoho dalšího“. Je vám to také povědomé? A pak se najednou přistihnete, že na postu pro Facebook dělá postupně 5 specialistů a jeden e-mail připravují 4 odborníci. Má to smysl, nebo je to spíš k zbláznění neefektivní?

Když mě to nezabije, tak pomůžu

Jasně, jsem copywriter, ale když je potřeba, seženu si k článku i fotky a vytlačím nějakou drobnou grafiku. Kolega nestíhá a poprosí mě o dořešení nějaké byznysové spolupráce, i když se obsahu dotýká jen okrajově? Jasně, pokud to není imrvére, tak pomůžu nebo rovnou udělám pár kroků navíc, které sice už nespadají do mé specializace, ale celý proces urychlí, než kdybych zase distribuovala drobnou úpravu tamtoho jednomu a drobné poladění onoho druhému. V mnoha organizacích a týmech to ale funguje přesně opačně a mě to neuvěřitelně frustruje.

Chápu, že se nechcete degradovat

Jsem copywriter a content strategist, takže fakt nechci balit zásilky z e-shopu nebo řešit zákaznickou péči – to dá rozum. Musíte si držet nějakou profesní i osobní čest a možnost stát se holkou pro všechno rádi přenecháte mladším, pružnějším a méně zkušeným. Ale tvrdohlavé lpění na tom, že ani o píď nepřekročíte svoji specializaci, je frustrující pro ty, kteří to nakonec ve jménu vyššího dobra vezmou na sebe. Netěší mě, že se ze mě působením okolností stává tak trochu HRista a grafik (asi mám slabou vůli), ale pořád mám pocit, že by najatí odborníci měli klientovi život ulehčovat a nejen vyjmenovávat, co nedělám, na co jsem moc cool nebo vše donekonečna problematizovat.

I’m too sexy for this shit

A teď pár příkladů z praxe:

  • Konzultantská firma vám doporučí vytvořit novou pozici a nahirovat lidi. Inzerát si pak ale musíte napsat a rozdistribuovat sami, i když akci vymyslela agentura.
  • Vy pak založíte profily na pracovních portálech, nahrajete inzeráty a nastavíte cílení. Poté týden řešíte „příprcy“ od agentury, že je tam potřeba upravit nastavení toho a toho, a vy si říkáte něco o „de*****, kteří si to měli celé udělat od začátku sami“.
  • Poptáte projektového manažera, který vám nakonec po půl roce řekne, že řeší spíš ten byznysový pohled a na tu každodenní otravu si máte najít někoho dalšího.
  • Já a e-mailař se sladíme, aby vše bylo nachystáno na ranní rozesílku, ale klient do kecacího nástroje napíše, že je potřeba upravit URL v článku, než ho zpromujeme e-mailem. URL samozřejmě umí upravit sám, ale raději čeká půl dne, než se k tomu dostane někdo z nás. Rozesílka samozřejmě včas neodejde.
  • Grafik, který navrhoval web, odmítá pracovat na další grafice pro sociální sítě nebo tiskoviny, protože je přece web designér. Tak skončíte s 3 různými grafiky na jednom projektu, kdy každý dělá tu svou malou výseč.

Fachidiocii jsem se už na blogu věnovala před 3 roky a aktuálně mi přijde, že se ještě rozvinula. Došlo také k inflaci různých agentur, kdy jedna dělá jen social a ppc a druhá jen SEO a třetí jen branding. O kvalitním full-servisu si tak můžete nechat jen zdát a když se moc rozkročíte, zjistíte, že živíte 4 různé agentury, 10 freelancerů a do toho ještě kmenové zaměstnance. A pokud nemáte hodně dobře nastavené „procesy“, vyjde z toho jeden předražený galimatyáš, ve kterém navíc každý dělá jen to a ten zas jen tohle. No hned se těším do práce 😊

Jak vnímáte rozdílnou ochotu různých odborníků? Napište mi na Facebooku.

Co jsem se naučila na 3denním tréninku Legendární lektor?

30/04/2022

Radek Pernica je opravdu legendární lektor

I profesionální lektor si chce někdy udělat radost a posadit se na „druhou stranu barikády“ – kór, když se 2 roky nedostal na živé školení. Já jsem si vybrala 3denní intenzivní trénink Legendární lektor s Radkem Pernicou u Top Vision (kde sama vedu kurz Kreativní psaní ve firemní praxi) a těšila se, jak před novou školicí sezónou opráším své showmanské skills a získám nové tipy a triky, jak účastníka zaujmout, udržet jeho pozornost a pokud možno ho i něco naučit.

1. den: Poznejte, co jste za lektora

Jak ráda říkám na školení obsahové strategie – vedle toho, kdo je vaše cílová skupina, je fajn se na chvíli zastavit a říct si: „A kdo jsme vlastně my?“. V podobném duchu se odvíjel i první den intenzivního kurzu. Zkraje jsme si všichni udělali osobnostní MBTI test, který nám pomohl odhalit naše silné a slabé stránky a extrapolovat je na skills nebo oblasti, které nám při lektorství jdou ohromně, a kde naopak máme mezery. Pak jsme si doporučovali rychlé triky, jak se právě v oblastech, kde nám to moc nejde (u mě např. práce s technikou, pohotovost reakcí, odolnost vůči stresu) rychle alespoň o malý kousek zlepšit, a jak ze silných stránek udělat naši oporu při vedení kurzu.

Z vaší povahy a povahy kurzu pak vyplývá, zda vystupujete spíš jako učitel při klasické frontální výuce, nebo spíš jako moderátor a facilitátor, kde nejsou tak důležité vědomosti, jako spíše přístup, motivace, inspirace a učení zážitkem. Jestli váš přistup ke školeným bude spíše direktivnější (příkazy, konfrontace, informace) a předáváte odpovědi, nebo facilitativnější (podpora, katarze, katalýza), kdy především kladete správné otázky.

2. den: Jak nadesignovat ten nejlepší kurz

Druhý den se zaměřoval hlavně na design programu našeho kurzu, ať je online, nebo živě, a jak jeho náplň co nejlépe předat účastníkům. Radek mj. zmínil i moji oblíbenou knihu o přesvědčování, která doporučuje jako principy sdělování informací jednoduchost, neočekávatelnost, konkrétnost, důvěryhodnost, emoce a příběhy. Lidi totiž musíte pro věc především nadchnout a donutit je „uvěřit“, aby informace a kompetence, které jim chcete předat, mohli vůbec do jejich hlav účinně proudit. Je také rozdíl, jestli školíte hard skills, kde tolik „believingu“ není potřeba, a když školíte soft skills nebo máte řešit konkrétní problém teamu – tam už fakt všichni musí být na stejné lodi, aby trénink měl nějaký efekt.

Fáze mého školení copywritingu znázornění pomocí obrázkových kartiček

Den jsme zakončili specifikami online výuky, kdy musíte zařadit ještě více různorodých aktivit (kvízy, hlasování, chat, diskuze, break-out rooms) , aby lidi neusínali – Radek doporučuje zařadit aktivitu klidně každých 10 minut a neškolit bez přestávky více než 2 hodiny. Na tipy dalších lektorů-matadorů pro online školení se můžete podívat v mém starším článku.

3. den: Praktický trénink a jak reagovat na nejčastější typy účastníků

Třetí den školení se konal se 14denním odstupem a dostali jsme za úkol připravit si 15minutový výsek z našeho školení s nějakou aktivitou a vypracovat pro náš kurz tzv. metodický list. Já si vybrala pro prezentaci tipy, jak psát nadpisy, a zařadila můj oblíbený „analogový“ A/B test s barevnými mávátky. Od ostatních jsem dostala dobrou zpětnou vazbu s pár poznámkami, jako že si sama odpovídám na otázky a účastníci občas ani nestihnout zareagovat a že používám hodně oborových buzzwords. Metodický list se mi zdál jako zbytečnost, ale pak jsem musela Radkovi dát za pravdu, že mi pomohl podívat se na program svého školení copywritingu s odstupem a zařadit více aktivit, když se mi zdálo, že je někde moc dlouhý teoretický blok.

Velmi vděčnou částí kurzu bylo trénování reakcí na „problematické účastníky“, kdy je důležité nenechat se zatáhnout do sebeobhajování, nebo naopak do konfliktu. Radek nám poradil několik univerzálních reakcí na typické hlášky účastníků (např. „Rozumím, děkuji.“), ale hlavní je zásada „nenapadat, neurazit a případně zaparkovat otázku/problém na tabuli, kde se k němu na konci kurzu vrátíte (samo, že nevrátíte, protože na konci čas nikdy nezbude 😊

Hlavní poznání? Školení je především zážitek

A víte, co bylo úplně nejlepší? Poznat osobně ostatní účastníky školení a jejich problémy, které nejen při vedení školení řeší. To bylo jako živá voda do mých lektorských žil. A hlavní ponaučení? V dnešní době už si lidé mohou většinu informací najít na internetu na pár kliků. Proto je moderátorská a facilitační role školitele důležitější než kdy jindy a měli byste se věnovat právě rozvíjení kompetencí v této oblasti. Prostě, aby bylo školení příjemným zážitkem, který nedává jasné odpovědi, ale spíše inspiruje k otázkám a umožní nám to, co se máme naučit, prožít. Po 3 dnech s Radkem jsem navíc viděla, že to, co nás učil, během celých 3 dnů tréninku bezezbytku a zkušené aplikoval. Moc díky a rozhodně kurz Legendární lektor i Radka doporučuju!

Každý chce stavět, málokdo chce udržovat

30/03/2022

Údržba není tak sexy, ale je naprosto nutná
Údržba sice není tak sexy, ale je naprosto nutná, aby vám projekt nezahnil

Nesnáším rozdělení na kreativce a dotahovače a podobné typologie členů týmu, protože si z nich často kolegové dělají výmluvu, proč to či ono nedořešili nebo proč se nehodlají věnovat nepříliš sexy aktivitám, které k údržbě marketingových projektů patří. Podobá se to megalomanským architektonickým projektům, do kterých je vždy každý zpočátku nadšený, a pak se nikdo nestará o údržbu a opravy. Za pár let se zase budova zbourá a s velkým hurá se poběží stavět nová. S takovým mindsetem ale pálíte zbytečně peníze na stále fungl nová řešení, nevytěžujete ta stávající, nemluvě o zátěži mentální, kdy stále dokola vynalézáte kolo. A ano, chápete správně, tenhle článek bude zase jeden z těch, ke kterým mě inspirovala moje každodenní praxe.

Obsah = pravidelná aktualizace a údržba

Nedávno se mi kamarádka svěřila, že manžel navrhl, když ona dělá SEO a on PPC, že by si přece mohli založit e-shop a využít znalosti, které běžně prodávají klientům, pro svůj vlastní byznys. Kamarádka ale jako obsahářka řekla jasné ne: „Hele ty si tam naklikáš ty PPCčka, ale je mi jasný, že pak e-shop budu udržovat já.“ A nemůžu než souhlasit – je krásné mít nápad, být do něčeho nadšený, ale hned na druhý pohled je potřeba si uvědomit, že údržba webu a obsahu, aby byl stále aktuální, odpovídal legislativě, která se u propagace některých citlivých produktů často mění, nebo pracoval kontinuálně na SEO, nemluvě o komunikaci se zákazníky, sežere spoustu času a nebude to taková zábava jako vymýšlení názvu, claimu nebo roztomilých fičurek, které si spousta „rozjížděčů“ pod projektem představuje.

Hodně náčelníků, málo indiánů

Když přeskočíme z rodinného e-shopu na úroveň středních a větších podniků nebo korporací, vždy vidím nejvyšší aktivitu při tvorbě nového webu nebo projektu. Všichni zuřivě komentují wireframy a copy, protože názor líbí/nelíbí nikoho nic nestojí a neplyne z toho pro komentující žádná navazující práce. Když je pak web/appka/nová sekce/microsite hotová, rozhostí se ticho a pokud někdo neurguje to, či ono, webík si vesele hnije dál, než si ho náhodou v neděli po obědě otevře CEO a vyplísní tým, proč je poslední aktualizace stará 2 roky. Pak se zase horečně přidají 2 nové články a hnije se dál. Jeden z mých klientů je v tvorbě desítek microsite naprostý přeborník a samozřejmě se mu je udržovat příliš nedaří. Jedna z možných příčin tohoto častého jevu je přemíra stratégů, brand manažerů a, jak jsme kdysi říkali v H1.cz, prostě moc náčelníků. 5 lidí si něco vymyslí, ale jen 1 nebo 2 indiáni to pak mají v potu tváře realizovat a nějak smysluplně držet při životě. Ideální by přitom byl přesně opačný poměr.

Z hlediska dodavatelů internetových projektů, jako jsou UX designéři a programátoři, se často setkáte s „polevením“ v práci a reakční době po spuštění projektu, protože ve vývoji je prostě nejvíc peněz a nějaká údržba nebo drobný rozvoj už není tak zajímavá. Proto stále nabírají nové projekty a postupně se vytrácí z těch udržovacích, což nelibě nesou nejen řadoví indiáni, ale i náčelníci.

S jakými úkoly počítat při údržbě obsahu online projektu

  • Počáteční naplnění adminu. Už v této chvíli si připravte blbuvzdorný a závazný systém, jak obsah nahrávat, a klidně i návod, který můžete delegovat. Ušetří vám to spoustu nervů v budoucnu.
  • Reportování bugů a jejich řešení s developerem (vyžaduje silné nervy 😊
  • Pravidelné zalistovávání nových produktů a produktových kategorií, kde vždy potřebujete minimálně text a obrázky.
  • Úpravy textů a technické úpravy kvůli změně legislativy (GDPR, cookies, zdravotní tvrzení, finanční produkty atp.)
  • Pokud máte blog, tak pravidelně publikovat minimálně 1x měsíčně. Pravidelnosti pomůže publikační plán s jasnými cíli a výhledem na minimálně další 3 měsíce dopředu.
  • Revize a aktualizace starých blogpostů. Typicky myslete na obsah typu „Srovnání cen povinného ručení v ČR“, „Nejlepší nástroje na e-mailing“…
  • Tipování atraktivních témat pro SEO a kontinuální optimalizace obsahu z hlediska trendů ve vyhledávání i měnících se algoritmů vyhledávačů.
  • Pravidelné aktualizace statických stránek typu O nás atp., pokud se něco změnilo. I když se nic neměnilo, doporučuji minimálně jednou za rok proklikat a zkontrolovat, zda vše platí, zda jsme se za tu dobu neposunuli ideově někam jinam atd.
  • Kódování nových funkcionalit a zapracování relevantních trendů, abyste drželi krok s trhem.

Další údržba záleží lidově řečeno na tom, „co si navymýšlíte“, jak už jsem řešila v článku o hranicích kreativity.

Jak vytěžit z projektu maximum díky pravidelné údržbě a rozvoji

Jak říká můj kodér Hynek: „Všichni si představují, že se udělá aplikace a je hotovo. Ale nikdy není hotovo, appka se musí stále vyvíjet podle potřeb vás a vašich zákazníků.“ Myslete na to před každým hurá nápadem a rozmlouvejte nápady náčelníkům, kterými si zadělávají na problémy nebo u kterých víte, že tam budou jenom bez užitku ležet. Protože údržba jejich nápadů pravděpodobně padne na vaši a ne na jejich hlavu.

A jak dokázat, aby s pompou spouštěné weby a aplikace postupně nezahnily? Udělejte z údržby pravidelnou rutinu, ke které budou jasné postupy. V týmu všichni vědí, co má kdo na starosti, jak často a jak má postupovat. Není nic méně efektivní, než zvolat „Hele, už jsme tady 2 měsíce nic nepostli!“ a čekat, že se toho někdo ujme. Neujme. Musíte si postupy údržby jasně stanovit a klientovi při přebírání projektu říct, jak časově, finančně a personálně náročné to bude, aby s touto nepopulární fází přes nadšení do nového projektu také počítal.  

Kdo vyžírá pozici udržbáře u vás na projektu? Jaké prvky vás nejvíc otravuje obhospodařovávat? Napište mi na Facebooku.

Honza z Inizia: Otrapa, nebo génius? Aneb Recenze brožury „První miliarda je nejtěžší“

31/01/2022

První miliarda je nejtěžší, recenze, Honza z Inizia
Honzo, jako nebylo to úplně špatný počteníčko 🙂

Málem jsem se po… smíchy, když mi kamarád dal k Vánocům jeden z počinů legendárního Honzy z Inizia – brožuru První miliarda je nejtěžší. Pro ty z vás, na které Honza Nedvěd aka Honza z Inizia ještě nevyskočil na YouTube nebo Facebooku, je to takový lidský ekvivalent počítačového viru nebo ultra otravného remarketingu, kdy vás značka, v tomto případě mimoňsky působící Honza, pronásleduje na každém kroku a za chvíli se bojíte, že na vás vypadne i doma ze skříně. Všichni se mu smějeme, ale! všichni se k němu zároveň také vyjadřujeme, řešíme ho, testujeme s nadsázkou jeho webináře a já píšu o Honzovi tenhle blogpost. Tak není on vlastně génius, ultimátní linkbuilder a mistr zviditelnění? A my všichni jen závistivci, kterým se jejich „přízemními“ marketingovými přístupy nikdy podobný zásah nepovede? Možná nám napoví právě Honzova brožura, kterou jsem poctivě prostudovala.

Kéž by jako Honza psala většina copywriterů

Upřímně – i když je tón brožury dost namachrovaný, četla se mi (hlavně první polovina) skvěle, a kdyby jako Honza / nebo nějaký jeho ghostwriter psala většina copywriterů, nevynudila by mě většina marketingových textů hned po pár písmenech. Bavila jsem se a majitelům malého byznysu brožura pomocí srozumitelných podobenství a příkladů (například s balením holek v baru) vysvětlí v čem spočívá content marketing (v Honzově případě spíš infomarketing) – tedy v Give before you get aneb pomalém ohřívání vašeho kontaktu, než dojde na vytasení peněženky.

Honza přitom nestřílí anglicismy a marketingovým newspeakem, ale úderně (a někdy až příliš sebevědomě) osekává komplikované teorie až na dřeň. A pak… chybí strany 57–⁠64 😊 Je to další Honzův geniální tah, kdy podle počtu stížností na chybějící stránky, vyhodnocuje, kolik lidí knihu přečetlo (nebo pomsta tiskárny)? Nemyslím si, ale regulérně se obávám, že bez těch několik stránek už na tu miliardu nedosáhnu a ustrnu někde na vyšších stamilionech. Každopádně první kapitola byla komplet a už tam mě Honza ujistil, že po jejím přečtení mám zaděláno minimálně na pár „deka“ milionů. Bohužel už se nedovím, jak to dopadlo s těmi děvčaty a kolik z 20 se jich Honzovi podařilo postupným ohříváním dostat až do postele.

Honzovy copy rady

Jelikož v brožuře není obsah, tak jsem po pár řádcích strany 65, kde jsem po chybějících stránkách navázala, pochopila, že se tam asi řeší copywriting a psaní titulků jako základ pro zaujetí zákazníka. Použití čísel, inspirace v bulváru, konkrétnost – s tím nemohu než souhlasit Honzo. Pak následuje řada linkbaitingových postupů, ovšem bez zmínění toho, že se taková taktika rozhodně nehodí pro každý obor a podnikání. Stejné je to s prohlášením, že delší text vždy lépe prodává. Já bych dodala otravné, ale pravdivé „to záleží“, načež by mi Honza jistě odvětil, že jsem marketingový idiot nebo úplný debil, jak rád odvážně v textu opakuje, aby to jakože jó zarezonovalo. Podobnými zvoláními v brožuře rozhodně nešetří a nejsem s jistá, zda je to také inspirace Ogilvym, kterého několikrát zmiňuje, a jeho doporučením vsunout do textu pro zaujetí „lehkou profánnost“.

Dobrá Honzova rada: Když vytváříte e-book nebo ve vašich očích „hodnotný“ obsah, který chcete dávat ke stažení za kontakt, upřímně si odpovězte, zda by šel takový obsah s čistým svědomím prodat za alespoň 1000 Kč. Ne? Pak je to slabé a připravte něco lepšího, co budete rozdávat „ZDARMA“ nebo, jak říká Honza, jako „etický úplatek“.

Recept na Honzův úspěch prošpikovaný Konverzkami

Na str. 94 už jsem byla patrně dle Honzy dost ohřátá, protože napříč dalšími kapitolami začala masivní propagace Konverzek, jakýchsi šablon na e-mailové magnety a podle Honzy geniálním software na e-mailing, tvorbu LP, marketingový trychtýř i testování kreativ. 2. polovina brožury už proto není tak čtivá a často si autor protiřečí, když vám v jedné větě vynadá, že nasloucháte předraženým marketérům, a přitom jeho recept funguje na 100 %, aby o odstavec dál zase řekl, že záleží na vašem oboru (nechává si pomyslná zadní vrátka). Šestou část o e-mailingu bych ale doporučila k přečtení všem copywriterům, kteří se e-mailům věnují, a i kdyby aplikovali jen polovinu rad, aniž by tlačili na pilu tak jako Honza, výkonu rozesílek by to určitě prospělo. Na druhou stranu, kdybych podle Honzy textovala prodejní LP, asi by výsledek většinu svéprávné populace vyděsil svou kolotočovostí.

Jako obsahářovi se mi líbí, že Honza hojně vyzdvihuje potřebu orientace na skutečné potřeby zákazníka napříč funnellem včetně příkladů z reálných kampaní v opozici ke značkám, které mluví jenom o sobě a parametrech svých produktů. Strefuje se do webů, kde se firmy jen holedbají a sebechválí bez pomoci zákazníkovi, a utahuje si z reklam, které sice působí profesionálně, ale jsou zoufale nudné (zdravíme Českou spořitelnu).

Ze zajímavých pojmů mi Honza představil downsell, kdy zákazníkovi místo původního upsellu nabídnete levnější alternativu ve smyslu: „Na dezert už nemáte po obědě chuť, tak dáte si alespoň kávu?“

Verdikt? Poměrně zábavná step-by-step brožura pro začínající podnikatele na internetu, která by zasloužila více péče

Celkově se mi líbila „linearita“ brožury, která začíná obecným představením principů content marketingu (které si Honza přivlastňuje pro svůj e-mailingový infopodnikatelský stroj na peníze) a pak rozebírá jednotlivé složky Honzova mixu na několik málo příkladech kampaní nebo oborů. Na příkladu realitní kanceláře nebo koktejlů na hubnutí vám ukáže krok za krokem, jak na návrh nabídky přes nalákání návštěvnosti a získání kontaktu až po zobchodování. Slabou stránkou publikace je její bulvárnost, která pro mě prostě automaticky znamená nedůvěryhodnost, a úprava brožury: chybějící formátování některých nadpisů, které tak splývají s body textem, několik chybějících stránek, po stránce 80 zase následuje stránka 73 atp.

Věděli jste, že Honza je bývalý tlusťoch, který zhubl 80 kilo? Je to pravda, nebo nám to Honza prozradil jen proto, aby získal naši důvěru a sympatie a ještě si nás víc přihřál před ultimátním útokem na naši šrajtofli?

Blbé na podobných aktivitách, jako je tato brožura a další infoprodukty, je, že spousta podnikavců může pak nejen internetový marketing chápat jako Hurvínek válku. Příliš zjednodušeně, bez souvislostí, ryze pro obor infopodnikání (i když se Honza kasá, že skvělý e-book a databáze e-mailů pomůže vydělat i zubaři nebo stavaři), a hlavně pro specifickou cílovou skupinu. Já vidět takovou LP nebo reklamu, jakou doporučuje Honza, tak je mi na první pohled jasné, že jde o nějakou „kiršovinu“, ze které stříkají manipulativní techniky na všechny strany, a mám vzít nohy na ramena. Proč taky ten mega úspěšný Honza vypadá jako by týden nespal a vytáhli ho před tu bílou tabuli někde z popelnice? No já nevím lidi, ale takhle se podle mě dělá marketing zaměřený na blbce. A jak by řekl Ogilvy, zákazník není blbec, je to vaše žena. Já prostě marketing pro blbce dělat nechci a klidně tak zůstanu , jak by řekl Honza, „nadosmrti nuzným chudákem“.

Copywriting s dítětem (na krku): 2. díl

15/12/2021

Copywriting s dítětem

Na úvod 2. dílu musím poznamenat, že sama jsem na omluvy a výmluvy matek na mateřské, které pro mě psaly, byla alergická a říkala si: “OK, dítě ti dneska onemocnělo, ale měla jsi na zadání celý týden předtím, tak sis to nemohla zorganizovat?“ Ani já sama nechci žádné úlevy a své rodičovství nikomu necpu a nikdy bych se na něj nevymlouvala, ale už to vidím také trochu smířlivěji. Těch akutních a nepředvídatelných situací s prckem bývá hodně a někdy prostě musíte nechat všechno ležet a jet třeba na pohotovost. Jak jsem se novou rolí v souvislosti s copywritingem popasovala?

Workoholička po porodu

Abyste byli v obraze – oba s manželem pracujeme z domu a práci si organizujeme sami. Nemáme pracovní dobu od 9 do 5, prarodiče bydlí hned rohem, takže i support máme super. I tak se mi z předporodního workoholismu hodně špatně vystupovalo – najednou nemůžete dělat, co chcete a kdy chcete, vše se odvíjí od miminka. Paradoxně ale novorozenec hodně spí a odpracujete v tomto období relativně hodně, i když jen v okénkách, kdy mláďátko dřímá.  Zlom pak přijde kolem ¾ roku věku kojence, kdy už si chce hrát, schrupne si jen na 2 sessions za den a musíte už dost plánovat. My jsme jeli v takových 3hodinových slotech, kdy jsme se s manželem střídali s prací a péčí o synka, 2–3x týdně si na celý den vzali malého Káju prarodiče a my mohli pohrotit všechno to, co jsme v našich slotech nezvládli odbavit (klasicky delší odbornější články, větší dávky popisků, nebo obsahové strategie, kdy se člověk prostě potřebuje v klidu zamyslet, aniž by koukal na hodinky, kdy dveře rozrazí naše minitorpédo).

Zásadní zjištění č. 2: Víc žít, míň pracovat a častěji říkat NE

Po počátečním šoku a frustraci z toho, že nemám na nic čas, jsem se postupně uklidnila a začala si uvědomovat, že nejen moje dítě, ale i moje duševní a fyzické zdraví jsou na prvním místě. Když se budu ničit, snažit se jako vždy každému vyhovět a za každou cenu si hrát na super matku, může to skončit tím, že prostě vyhořím a nebudu nejen už třeba nikdy pracovat v oboru, který si tím definitivně znechutím, ale ani se nebudu moct láskyplně starat o dítě a věnovat se manželovi. Nechci podléhat době nekonečného růstu, kdy každý splněný „mega-důležitý“ úkol následují další 3 neméně důležité, kdy včera bylo pozdě a ze záplavy self-help knih jsme si sami ze sebe udělali ultimátního vykořisťovatele.

Protože tohle je život – rodina, koníčky, co váš těší, přátelé a rozumná míra smysluplné práce. Není to honění deadlinů a šlapání na lidi, abych z nich vymáčkla ještě víc, než je odhodím do stoupy a najmu zas nové. Musí to mít smysl a musíte cítit uspokojení – jak z náplně práce, tak ze vztahů, i proto že jste ten čas věnovaný práci mohli věnovat rodině. Proto ze zásady už nepracuji po večerech a co se nestihne do Večerníčku, holt bude zítra. Také nepytlíkuju práci po krátkých volných chvilkách (kromě mailů, které obvykle odbavuju za pochodu na mobilu), ale věnuju se jí, až když mám minimálně ten 3hodinový slot nebo hlídání. Není to přitom o vykojené a neochotné pracující matce, ale o normální lidské domluvě a empatii, abyste mohli být v pohodě. Jinak se budete točit v neustálých pocitech viny: buď, že nedáváte 100 % práci, nebo že nedáváte 100 % rodině.

A taky zdražte, pokud je to potřeba!

Já se bála až dodnes zdražit, i když jsem viděla méně schopné účtovat si mnohem vyšší částky než já, protože jsem si říkala, že toho s dítětem mohu garantovat klientům mnohem méně, než jako bezdětná.  Postihla mě ta pověstná ztráta sebevědomí, o které matky často mluví (stává se to i chlapům?). Ale můj čas je teď ještě cennější a pokud na vás někdo nasazuje, že něco není ready a že je to proto, že žonglujete práci s mateřstvím, je to většinou jeho vlastní nejistotou a pocitem ohrožení. Protože upřímně – i s dítětem toho zvládnu víc, lépe a rychleji, než většina bezdětných a předražených expertů a někteří vám to prostě nezapomenou 😊

Historka z monitorů

Wake-up callem pro mě byl už před porodem jedem odposlechnutý hovor při čekání na monitory v Podolí. Slyšela jsem vedle sebe telefonovat manažerku patrně nějaké právnické nebo auditorské firmy, která s obřím břichem a termínem porodu za dveřmi zuřivě instruovala své kolegy, ať udělají to a to, že ona odbaví ještě to a to a zbytek po porodu, protože dítě bude stejně furt spát. To jsem si řekla, jestli tohle chci být já? Chci aby takhle žil můj syn nebo dcera, chci aby měl takovou maminku? Na druhou stranu, je to každého věc, jak si to zařídí (postupem času jsem se naučila nesoudit jiné matky, protože vím prd, co mají na talíři) a mně samotné ještě pár měsíců trvalo, než jsem svoji přeměnu k lepšímu work-life balance uvedla do praxe.

Pár rad, jak copywriting s dítětem ustát podle annacopy

Mojí nevýhodou je fakt, že mám tzv. „busy mind“ – pokud mě v práci něco vytočí, nebo mám nějaký rozdělaný úkol, mám tendenci na to myslet neustále, což mě vyřazuje z jakýchkoliv návodů „jak vypnout a udělat si chvilku pro sebe“. Zároveň jsem ale vysoce organizovaný člověk, který má vše vedené v jedné excelové tabulce, takže plánování dokáže spoustu pracovních nepříjemností a krizových situací eliminovat nebo jim předejít. Bohužel většina z nás pracuje v týmu, takže, když máte kolegu lajdáka nebo specialistu na vytváření „davových psychóz“, jak tomu říkám, nějaké ty nervíky se vám nevyhnou tak jako tak. Proto se snažte maximálně nad věci povznést, anticipovat kroky těch největších matláků z týmů, zbavit se klientů a úkolů, které vám akorát přidělávají vrásky bez výhledu na zlepšení, a pečlivě vybírejte projekty a lidi, kterým hodláte věnovat svůj čas. Protože je ho sakra málo.

Práce neuteče (i když vám každý z mých současných klientů potvrdí, že jsem velice obětavý pracovník s rychlou reakční dobou a nic neflákám), ale vaše dítě se mění každý den a ty momenty vám už nikdo nevrátí. A taky jste tu vy – mámy a tátové, kteří když mají volnou chvilku, měli by ji občas věnovat jen sobě a ne ihned spěchat k monitoru.

Jak jste se s novou rolí vypořádali vy? A jak ovlivnila vaši práci? Napište mi na Facebooku nebo si přečtěte 1. díl: Copywriting s dítětem (na cestě).

Copywriting s dítětem (na cestě): 1. díl

11/11/2021

Copywriting a těhotenství

Hodně dlouho jsem váhala, jestli tohle téma na profesní blog vůbec tahat. Ale jako nikdo z nás nežije ve vzduchoprázdnu, tak i naši práci ovlivňuje náš soukromý život a naopak. A nakonec může moje asi nejosobnější zpověď pomoci jiným psavcům s dítětem – aby se inspirovali, jak to mám já, nebo se poučili z mých chyb. Jelikož takové vylévání srdíčka nevyjde jen na krátký blogpost, rozdělila jsem svoji zkušenost na 2 články: 1. o copywritingu v těhotenství a 2. o copywriting s miminkem/batoletem na světě.

Dvě čárky na testu: Začátek spirály workoholismu

Po prvotním šoku, že už nikdy nic nebude tak jako dřív, a navazujících nezbytných vyšetřeních jsem se ocitla v pro mě nezvyklé situaci. Jelikož jsem se nemohla věnovat svým oblíbeným neřestem, které mi braly poměrně dost času (soirée u piva a dalších dobrot a následné půldenní kocoviny), musela jsem svůj čas naplnit něčím jiným. Vedle čtení až několika knih týdně to byla hlavně práce. Za 9 měsíců těhotenství už ze mě byl regulérní workoholik, který si nakonec vzal počítač i do porodnice.

Jít, nebo nejít na mateřskou?

Takhle otázka pro mě byla jasná, už když jsme dítě plánovali – určitě zvolnit, rozloučit se s problémovými klienty, ale rozhodně pokračovat dál. Nechtělo se mi nechat vlastní obsahovou agenturu v hibernaci a hlavně jsem nechtěla nechat ve štychu své 3 oblíbené klienty, se kterými jsme měli rozjetých docela dost velkých akcí (ano, pocit nenahraditelnosti je mi vlastní 😊. Zároveň jsem na konci dubna (termín jsem měla 8. února) měla odevzdávat novou knihu o copywritingu do nakladatelství a bylo mi jasné, že aby byl výsledek uspokojivý, budu to muset stejně supervizovat až do odeslání do tisku (konec září). Teď už si tím rozhodnutím tak jistá nejsem, ale vše zatím mluví pro to, nechat si alespoň nějaký svůj malý projekt, na kterém si procvičíte mozkové buňky poté, co už popadesáté předčítáte Jak šel Kája Sál na výlet 😊

Zásadní poznání č.1: Pro většinu lidí jste jen nástroj

Jak se blížil termín porodu, začalo se měnit chování kolegů na mých projektech. Obligátní zprávu: „Ahoj Aničko, jak se cítíš?“ už jsem začínala nenávidět, protože po ní obvykle následovalo ještě: „potřeboval/a bych napsat tohle a tohle, stihneš to ještě do porodu?“ Protože, pánové a dámy, – po porodu už bude evidentně konec světa, já mrtvá nebo úplně vykojená a nic kloudnýho už ze mě nikdy nevypadne. Proto je potřeba mě ještě před porodem pořádně sedřít, než ze mě bude jen „matka“. A pak přišel covid – naštěstí i naneštěstí.

Proč naštěstí? Všechno se zastavilo a já měla týden před porodem konečně chvíli klidu, kdy mě každý nemusel ještě honem honem využít, než budu úplně odepsaná a nepoužitelná (naneštěstí proto, že jsem rodila kvůli protipandemickým opatřením bez manžela). Z toho jsem si odnesla poučení, že, až na pár výjimek, jste pro klienty a kolegy pouze nástroj, jak splnit tamto či ono, a nějaké ohledy nebo elementární slušnost nečekejte (v den termínu porodu mi volal pro mě neznámý člověk z nejmenované firmy, pro kterou jsme dělali překlady, s tím, že hned teď potřebuje něco přeložit, a to, že mám dovolenou, ho nezajímá.)

No prostě „sen“. Už jsem fakt měla všech plné zuby – svět si vykašlává covidem nakažené plíce, a každý se přesto soustředí jen na svoje žabomyší úkoly a přikládá jim vesmírnou prioritu. Když se vám narodí dítě, hodí to všechny KPIs apod. ještě do větší perspektivy – opravdu se to neposere a je potřeba lidem opakovat, že „the lack of planning on your side, doesn´t constitute an emergency on my side“. Ale o tom zas ve druhém díle. Jak se píše a pracuje v content marketingu s miminem a posléze akčním batoletem?

Co je to ghostwriting a jaké má záludnosti?

30/10/2021

Ghostwriter: Psavec v pozadí

Ghostwriter: Psavec v pozadí

Každá firma nebo online projekt dneska musí mít blog 😊 (nemusí, ale to je zase na jiné povídání). „Jenže šéfe, kdo to bude psát? Všichni máme jazyky na vestě a ještě máme sepisovat nějaké blogy?“ A právě v tuhle chvíli začne šéf hledat copywritera, nebo lépe řečeno ghostwritera. To je obvykle psavec, který pomáhá nepříliš spisovatelsky nadanému klientovi sepsat jeho memoáry, nebo právě třeba výše zmíněný blogpost, a jako autor obsahu je uveden právě klient nebo někdo z jeho zaměstnanců. Jaké má tento set-up spolupráce výhody a úskalí?

Někdo má know-how, ale neumí psát, a naopak

Ghostwriting je téměř vždy nutností, pokud máte k dispozici vědomostmi a zkušenostmi nabitého odborníka, který má obsah svou expertizou zaštítit, ale neumí své know-how hodit na papír a pořádně ho prodat. Případně zvládne sepsat nějaký základ, ale nemá žádné zkušenosti s náležitostmi textu pro konkrétní médium nebo kanál. I pro vás je metoda ghostwritingu v kooperaci s odborníkem nutností, pokud je téma natolik složité, že byste ho zpracovávali desítky hodin a pořád by to byla jen interpretace poučeného laika.

Jak správně nastavit ghostwriting za odborníka?

Poproste odborníka nebo autora, který má být pod článkem podepsaný a má garantovat relevanci informací, o „boďák“, tedy bodový seznam toho, co by chtěl, aby v článku zaznělo. Vy to pak podle best-practices pro konkrétní kanál a cíl obsahu pospojujte, doplňte vysvětlení pro méně zkušené čtenáře (odborník je často ve svém oboru zabředlý až po uši a už mu ani nedochází, že polovině pojmů čtenář nerozumí), správně zformátuje a začněte pak tuto verzi společně ladit, aby byly spokojené obě strany – odborník neměl pocit, že jeho práci vulgarizujete, a vy zase neměli pocit, že čtenáře unudíte k smrti.

Vaše role u odborných témat leží právě v tom „hrát blbce“ – chtít vysvětlit, co není na první dobrou jasné, doplnit praktické příklady, chtít problém vysvětlit polopatě tak, aby měl co největší přínos pro cílovou skupinu.

Ghostwriting a EAT: Manželství z rozumu

Ghostwritingu se absolutně nevyhnete, pokud blog nebo obsahová sekce, kterou řešíte, spadá mezi tzv. YMYL weby (Your Money Or Your Life) a vy si myslíte na hezké pozice na Googlu a růst návštěvnosti. Jde typicky o weby o zdraví a penězích, které, aby se umísťovaly dobře ve vyhledávačích, musí splňovat zásadu EAT – tedy Expertise, Authority a Thrustworthiness. Tím Google bojuje za důvěryhodný a vědecky podložený obsah a to, aby se uživatelům nedoporučovaly jako relevantní výsledky na jejich dotazy o zdraví a financích fake news, konspirační weby a různí prodavači deště.

Po tzv. MEDIC update tak většina takových projektů doplnila na svém webu dohledatelné autory z řad oborových autorit (lékaře, certifikované finanční poradce nebo veřejně známé autority v oboru), připravila jim medailonky a celkově dala svému obsahu konkrétní tvář. To ale samozřejmě neznamená, že daný obsah uvedení autoři opravdu napsali. Spíše dostali k okomentování a schválení již připravený článek, nebo doplnili do ghostwriterem připraveného obsahu nějaké své dobrozdání nebo citaci.

Ze svých zkušeností mohu říct, že především lékaři mají s vyjadřováním a sepisováním čehokoliv problémy a většina odborníků je navíc brutálně vytížena, takže se vyplatí spíš nahodit první verzi ze strany ghostwritera, než čekat (mnohdy marně), že první nástřel obsahu vyjde od autority. Zkuste maximum zpracovat po vlastní ose a pak zahrajte na notu ješitnosti stylem: „Pane doktore, dovolila jsem si podle svého nejlepšího svědomí zpracovat tento odstavec o krvetvorbě, ale bojím se, abych vše správně interpretovala – mohl byste mi to prosím raději zkontrolovat a případně doplnit, jak by to mělo být správně?“

Sepsáním to nekončí: Domluvte se, kde končí moc ghostwritera

Jak jako zkušení obsaháři víte, publikací článku to nekončí. Domluvte se proto, kam až sahají vaše povinnosti – máte řešit případné komentáře pod článkem? Přeposílat je autoritě k zodpovězení? Sledovat, zda jsou obsažené údaje stále aktuální? Co když se rozvine nad obsahem veřejná polemika? Kdo a jak bude reagovat? Než pak zmatkovat, je lepší domluvit vše už na začátku, nebo při první podobné situaci.

Respektujte osobnost autora

Píšete jako ghostwriter pro více autorů nebo projektů? Každý kus obsahu, pod kterým je podepsán konkrétní autor, by měl mít svůj vlastní styl a náladu. Tu většinou nasajete už při ladění finální podoby textu, protože na někoho budou vaše hlášky třeba příliš odvážné nebo by to podepsaný autor formuloval jinak – vaše formulace mu tzv. „nejdou do huby“. Respektujte to, jen tak bude spolupráce oboustranně výhodná a obsah získá duši – nejen vaši, ale především podepsaného autora, který nakonec ponese důsledky toho, pod čím je podepsaný.

Máte své zkušenosti s ghostwritingem jako copywriter, nebo jako klient? Funguje vám tento „modus operandi“? Napište mi na Facebooku.

Přesah copywritera do dalších disciplín marketingu: Co se nejvíc vyplatí?

30/09/2021

V neustále se měnícím se světě musí být i copywriter trochu chameleon

V neustále se měnícím se světě musí být i copywriter trochu chameleon

Málokdo vydrží roky plavat v tom samém rybníku, a i když se stále vzdělává ve svém milovaném copywritingu a content marketingu, časem zjistí, že začal trochu fušovat do UX nebo SEO. Který „přesah“ se copywriterovi nejvíce vyplatí z hlediska jeho odborného růstu, přísunu a zajímavosti zakázek a který přesah se nejvíce vyplatí klientovi?

K čemu má copywriting nejblíž?

Pisálci jsou potřeba ve všech marketingových disciplínách, ale z mých zkušeností má copywriting obecně nejblíže k UX. Pokud jde o online copywriting, pak je jasným „bráchou“ copywritingu SEO. A právě tyto přesahy jsou pro copywritera nejpřínosnější. Souhlasíte?

Copywriting a UX

Díky znalosti zásad použitelnosti webu a zákonitostí toho, jak lidé čtou a vnímají informace na různých kanálech, by měl copywriter umět nejen napsat, ale celkově nadesignovat své copy tak, aby bylo krátké/dlouhé tak akorát, sedělo svou náladou do celého designu a nenutilo uživatele přemýšlet. Rychle a bezbolestně ho dovedlo k akci nebo hledaným informacím a třeba při tom i pobavilo nebo zahřálo u srdíčka. Pro osvíceného klienta a i další členy marketingového týmu bude spolupráce s takovým designově uvažujícím copywriterem potěšením.

TIP: Jak připravit návrh pro vám zadaný kus obsahu? Mrkněte na copysketching od Richarda Dobiáše.

Pokud se copywriter rozhodne stát plnokrevným designérem, který připraví návrh webu nebo kusu obsahu včetně copy, má obrovskou konkurenční výhodu a ušetří na projektu jednoho člověka navíc a hodiny komunikace tam a zpět. Na druhou stranu můžete spadnout do pasti, že nebudete mít mentální kapacitu dělat pořádně ani jedno a stanete se sice zároveň copywriterem i UXákem, ale průměrným.

Skvělou přidanou hodnotu přináší, pokud je copywriter zároveň i výzkumníkem, který si dokáže udělat byť i malý výzkum/průzkum mezi cílovou skupinou, než se na textování nebo návrh obsahu vrhne. V éře, kdy firmy přešlo nekritické adorování všech progresivních, především online“ marketingových kanálů, je člověk, který dokáže zjistit, kde jeho publikum skutečně tráví čas a na co reaguje, k nezaplacení. Takovým člověkem, který umí dobře psát, navrhuje weby a aplikace a výzkumničí, je např. Ondřej Illinčev nebo Lukáš Dubina.

Copywriting a SEO

Pokud jste především online copywriter, kterých je dnes většina, bez základních znalostí SEO se neobejdete. Neusněte ale na vavřínech s tím, že stačí sem a tam narvat několik klíčových slov, které vám zadal SEO specialista, a je hotovo. Pokud chcete porozumět SEO a být pro klienty přínosem, i když nemají navíc v týmu ještě SEO specialistu, musíte si poradit se základní rešerší klíčových slov a pochopením toho, jak zákazníci vyhledávají a s jakým „user intent“. Jen tak dobře uchopíte vyhledávací dotaz, na která má dané copy odpovědět, a můžete postupně, strategicky, budovat obsah, který klient zatím nepokrývá. Pro to, abyste měli cit pro SEO, je obvykle potřeba roky pracovat s klíčovými slovy a nedá se to příliš rychle obejít. Odbornicí, která na to šla opačně a byla nejdříve SEO konzultantkou, než se vrtla i do copy, je třeba moje výborná kolegyně a kamarádka Katka Erfányuk. Když to vezmu kolem a kolem, tak výhoda SEO specialisty, který i píše, je také fakt, že „si to napíšete, přesně tak, jak pro SEO potřebujete“.

Copywriting a žurnalistika

Ha, tak tento střet bývá občas velmi výživný. Kolik už jsem naštvala „zkušených redaktorů“ a „ostřílených bardů“, když jsem po nich chtěla, aby správně linkovali, boldovali online verze svých článků nebo psali trochu víc jako lidi. Na druhou stranu se novinářům texty copywriterů často zdají informačně plytké a senzacechtivé. Pravda bude asi někde uprostřed, ale obě skupiny se od sebe mají co učit a obory jsou více než kompatibilní – copywriteři by mohli občas zvednout zadek od stolu nebo se alespoň nestydět někomu zavolat pro citaci nebo insight přímo od zdroje. Hodí se i základy typografie a úpravy písemností, které jsme na žurnalistice měli jako povinný předmět. Novinářům by se zase hodilo projít studie o tom, jak stále roztěkanější lidé čtou, a zatraktivnit podle těchto zásad své texty a jejich úpravu.

Každopádně se copywriting a žurnalistika prolínají, ať už sedíme na jakékoliv straně barikády – copywriter by měl umět napsat i informačně nabitý „redakční“ článek (vždyť spousta z nás připravuje články pro firemní magazíny, blogy, obsahové weby nebo píše jako ghostwriter za respektované osobnosti) a žurnalista by měl umět napsat persvazivní text, který vyburcuje čtenáře k akci (samozřejmě při zachování zásad zpravodajství a novinářské etiky). Já sama jsem začínala jako žurnalista v dnes již neexistujícím IT časopise a články z něj mi pak otevřely dveře do copy oddělení H1.cz. Zbytek už je historie 😊

Copywriting a PR

Na první pohled se může zdát, že PR má ke copywritingu velmi blízko, ale z osobní zkušenosti mohu říct, že se dost liší povahou a dynamikou práce. Zatímco copywriter spíš tiše přemítá, jaké má k dispozici informace, aby z nich sestavil přesvědčivý text (třeba i onu tiskovou zprávu) a krok za krokem vše dává dohromady, PRista by se měl pohybovat hlavně v terénu a neustále komunikovat s médii a novináři – „být tam venku“ a nasávat, jaká je mediální poptávka. Na půli cesty je pak kombinace copywritingu a linkbuildingu, kdy se online copywriter své články i snaží umístit, ale většinou se přitom spoléhá na placené umístění a veřejnou nabídku a ceníky serverů a mediálních domů. Nemusí při tom budovat osobní vztahy.

Prostě PR, pokud se neomezuje jen na kobercový nálet tiskovými zprávami na veřejně dostupné e-maily, je poměrně náročné na to, abyste si ho jako copywriteři vzali také na svá bedra, potom co se natrápíte s textem. Na druhou stranu znám několik PRistů, kteří umí velmi dobře psát a tiskové zprávě od copywritera dodají ještě větší lesk, aby oslnila novináře. Jedním z nich je třeba Adéla Flejšarová.

Do jakých oborů vedle copywritingu fušujete vy? A oceňují váš přesah klienti? Napište mi na Facebooku.

Jste si jistí, že vaše copy prodává?

05/08/2021

Kolik už jste prokazatelně vydělali svým klientům?

Kolik už jste prokazatelně vydělali svým klientům?

Tipnu si, že většina z vás ví prd, jestli texty, které jste stvořili, přímo vydělaly nějakou tu korunu.  Tak nějak tušíte, že nepřímo určitě ten copywriting nebo obsahový marketing nějaký pozitivní vliv na celkové prodeje měl, ale kdybyste to měli vyčíslit, už by to bylo horší.  Pojďte se mnou zamyslet, kde se dají nejlépe vysledovat reálné peníze, které vaše texty přinesly.

Inzerát: Chceme copywritera, jehož texty prodávají

Je vám tahle věta povědomá? Možná proto, že zaznívá v téměř každém inzerátu ze soudku těch naivnějších. A k jejímu šíření jsem přispěla i já, když jsem neprotestovala proti podtitulu našich knih o copywritingu „Pište texty, které prodávají“. Může ale copywriter vůbec někdy s klidným svědomím říct: „Moje texty prodávají a mám pro to důkaz/mám to vyčíslené?“

Mýtus o vydělávajícím copy

Jasně, jako první vás určitě napadlo, že si nastavíte nějaké cíle pro svůj obsah v GA a řeknete si, že třeba dočtení informativního článku o vašich produktech na blogu vám vydělá pomyslných 50 Kč. Ale to je jen taková hra na vyhodnocování, kolik peněz obsah vydělal. Uměle jste si stanovili nějaké cíle a jim jste přidělili nějakou hodnotu, případně jste se složitějšími atribučními modely dopracovali k tomu, že zákazník, který nakoupil, přišel z nějaké vaší obsahové aktivity mimo web, nebo interagoval s obsahem na vašem webu. Pořád je to ale z říše důkazů typu „ano, obsah měl na zákazníkově cestě nějaký vliv, ale kvantifikovat to na peníze přesně neumíme“. Existuje nějaká přímější cesta?

Existuje klient, který sdílí s copywriterem obchodní výsledky?

Měli jste už někdy klienta, který s vámi sdílel obchodní výsledky? U mě jich bylo velmi poskrovnu a většina klientů se o tom, jak jede business, zmínila spíš ve chvíli, když se něco nedařilo, než když zisky a ROI utěšeně rostly. Pokud máte to štěstí na klienta, který celý tým transparentně spravuje o tom, jak se nám daří/nedaří/kde přidat atp. je to skvělý indikátor, že děláte něco dobře. Když vás navíc napojí na zákaznický servis, kde si ověříte, že nejsou zahlceni stále se opakujícími dotazy, reklamacemi z hlediska neúplných informací v prodejních a marketingových materiálech nebo stížnostmi na nedostatečné info, plní váš obsah svou funkci dobře a šetří tak peníze na člověkohodinách zákaznické podpory. Občas se tedy neptejte jen, kolik vám dobré copy může vydělat, ale kolik vám může ušetřit. A jak říká moje oblíbené přísloví: Money saved is money earned.

Kanály, kde má copy nejpřímější efekt na prodeje, a kolik kaček jsem vydělala klientům já

Pokud nemáme ánung, jak cokoliv v marketingu vyhodnotit, jednou z cest je rozsekat ho na jednotlivé aktivity a na ty se podívat zblízka.

Z vlastních zkušeností se nejrychleji projevil povedený mailing – např. pro klienta z oblasti fitness jsem připravovala průzkum mezi jeho zákazníky a jako motivaci k vyplnění dotazníku přidala i slevový kód. Pomocí uplatněných kódů jsme pak vypočítali, že mailing přinesl obrat v hodnotě kolem 180 K (slevy nás stály asi 32 K) nemluvě o tom, že jsme získali cenné insighty pro rozvoj podniku ve formě desítek vyplněných dotazníků. Jakou cenovku dát na to, že jsme zákazníkům ukázali, že nás zajímá jejich názor, upřímně nevím.

Další dobrou zkušenost jsem měla s publikací PR článku na webu pro expaty s informacemi o možnosti zdravotního pojištění pro cizince žijící v Česku. Do 2 hodin od publikace jsme měli peníze za umístění článku a jeho promo na kanálech daného média zpátky a dále jsme vydělávali. Z objemu pojištění jsme pak vypočítali naši provizi a konkrétní číslo v novém businessu za tento jeden článek bylo na světě. S dalšími zisky pak můžeme počítat z navazujících nákupů jiných typů pojištění a finančních produktů, které prodáváme vedle pojištění cizinců, v rámci lifetime value nově získaného zákazníka, které jsme vyčíslili na zhruba 100 000 Kč. A vstupním obsahem byl přitom obyčejný PR článek.

Dobře se dá také vyhodnotit výkon určité konverzní landing page (a dalšího vyloženě konverzního obsahu v DO fázi STDC) ve smyslu toho, jaký byl její výkon před vaším copy zásahem a jaký poté. To ovšem počítá s tím, že už máte nějakou historii měření nebo historickou verzi/verze dané LP, která nebyla z hlediska konverzního poměru ideální. U nově vzniklé stránky budou vaše „vydělané peníze“ těžko dopočitatelné, kromě případu, kdy bude aktuální obchodní výkon LP čistá nula – stránka neprodává vůbec. Mnohem lépe se totiž odhaluje, že něco nefunguje, než „jak moc to funguje“.

Texty nevydělávají, vydělává tým šikovných lidí

Ale je mizerný konverzní poměr důsledkem toho, že vaše texty stojí za starou belu, nebo že za velký kulový stojí produkt i nabídka? Nebo váš obsah „vydělává“ proto, že produkt je prostě neodolatelný a nikdo jiný ho nenabízí? A právě v tom vězí jádro pudla a problém s vyčíslením výkonu vašeho copy v korunách – do kusu obsahu, který účinně prodává, vstupuje tolik proměnných, že se vám nikdo solidní za garantovaný výdělek svého copy nezaručí. Vždy bude záležet na harmonickém a smysluplném celku s relevantním copy apelem, a proto bych raději hledala copywritera, jehož texty „pomáhají prodávat“ než „prodávají“. Bude jistě upřímnější k sobě, k vám i k publiku, pro které píše.

Vy to máte spočítané? Víte, že váš obsah prodává? Napište mi na Facebooku, jak se vám podařilo najít copywriterské Eldorádo.